Jak jste vlastně s vaším tatínkem začínali?
Historie Propagačního podniku se datuje až do šedesátých a sedmdesátých let, kdy byl jedním ze šesti firem vyrábějících veškeré tiskoviny. V roce 1994 se majitelem stal Svaz výrobních družstev, což byl státní orgán, které změnil právní formu podnikání na společnost s ručením omezeným. Tenkrát tam přišel můj táta, tři až čtyři roky tu fungoval jako ředitel a vše se revitalizovalo. Firmu potom odkoupil a v roce 2002 zrealizoval projekt chráněné dílny. Předtím se to dělalo tak nějak podomácku, rozvážela se práce ve spolupráci s Centrem zdravotně postiženým (dále CZP), které vedl pan Morávek v Hradci Králové. Protože to předtím nefungovalo, nebyla dostatečná kvalita a výsledky byly špatné, šli jsme právě do projektu chráněné dílny. Nově jsme zrekonstruovali prostory, které dnes patří firmě. Sídlíme v ulici Zemědělská, máme tam areál o čtyřech tisících metrech čtverečných se třemi budovami. Zrealizoval se projekt, půjčili jsme si peníze a začali jsme se čtyřmi lidmi.
„Přes domácí práce to nešlo. Lidé byli pořád zavření doma, neměli žádný kontakt s okolím a potom se zrodil právě tento nápad. Zaúvěrovali jsme to a začali, aby měli lidé s hendikepy kam chodit. Chtěli jsme mít zároveň kontrolu nad kvalitou a množstvím práce.”
Kdy jste zapojil do chodu firmy?
Bude to letos dvanáct let, co jsem nastoupil. Šel jsem tam po vysoké škole. Dali jsme to s tátou celé dohromady. K dnešnímu dni jsme ve svých prostorách, jedeme bez půjček, máme 65 zaměstnanců, kteří stabilně pracují. Těch 10 lidí, kteří s námi začínali, tam pořád je.
A kariérně také rostou?
Samozřejmě, že někteří z nich ano, ale někteří ne, protože jsou spokojeni s tím, že mají nějaké vyžití, mohou chodit do práce. Máme u nás paní, která začínala s úvazkem několika hodin na kontrolách, dnes to má celé na starosti a dělá mistrovou na plný úvazek. Pochopitelně je pro ni práce přizpůsobená, aby jí nezatěžovala zdravotně.
Proč vůbec nastal přechod práce k formě chráněné dílny?
Byl to hlavně projekt mého táty a pana Morávka z CZP. Snažili se dát práci a vyžití zdravotně postiženým. Jak jsem řekl, přes domácí práce to nešlo. Lidé byli pořád zavření doma, neměli žádný kontakt s okolím a potom se zrodil právě tento nápad. Jednali tehdy s ředitelem Úřadu práce HK panem Kafkou. Sepsali smlouvy, bylo to hrozné papírování. Od banky jsme dostali úvěry na koupi celého areálu od družstva. Zaúvěrovali jsme to a začali, aby měli lidé s hendikepy kam chodit. Chtěli jsme mít zároveň kontrolu nad kvalitou a množstvím práce.
Jaký druh lidí s hendikepem dnes zaměstnáváte?
Všechny. (úsměv) Vezměte si, že z celkového počtu máme 63 zdravotně postižených lidí. Najdete u nás celou škálu lidí s různými omezeními. Od osob se změněnou pracovní schopností až po zaměstnance s těžkým mentálním postižením ve třetím stupni.
Jak jste se s jejich možnostmi a hendikepem učili v průběhu let pracovat?
Těžko, ale velice nám s tím pomohl právě pan Morávek. Většinou jsou to klienti Health centra, takže se osobně znají. Postupem doby jsme se učili pracovat s lidmi. Dám příklad. Třeba s lidmi, kteří ze začátku nechodili pořádně do práce, nebo měli problémy s chováním, ať už je to alkohol, nebo agresivní chování. Musím zaťukat, že se všichni zklidnili na takovou míru, že jsou nyní adekvátní a plnohodnotní pracovníci.
Jak jsou pro vás právě zdravotně a mentálně postižení lidé ve firmě důležití a jak na nich stavíte?
Je to na nich postavené. Chceme jim pomoci, chceme, aby nebyli upoutaní doma a aby si mohli přivydělat nějaké peníze. Máme tam i pár mladších lidí. Dva mladí kluci a jedna slečna, je jim kolem třiceti let, starají se o ně rodiče a ti jsou rádi, že je mohou někam dát. Jejich děti chodí do práce a ty to zase mají tak trochu místo školy. O jejich děti je postaráno, dostanou pravidelnou stravu, mají režim a přinesou si domů peníze. Je znát, že se po psychické stránce zklidňují a jsou na tom lépe.
Jakou dostávají práci?
Jsou to všechno manuální práce, od těch jednoduchých až po ty složitější, na které se člověk musí soustředit. Jeden mladík k nám nejprve chodil do práce na dvě hodiny a byl schopný jen odtrhávat pěnu z výztuhy. U této činnosti nemusíte na nic myslet a nic si hlídat. On měl také problém s docházkou, s výkonem, dělal hrozně málo. Když se na něj podívám dnes, vidím, že po čtyřech měsících pravidelně chodí do zaměstnání, skládá speciální papírové krabice, kde musíte mít jemnou motoriku. Na tom člověku bylo vidět, jak se velice zlepšil a jak mu pomohlo začlenění do pracovního kolektivu.
Zaměstnanců máte hodně, ale dokážete posoudit, proč právě u tohoto případu nastal zlom ke správnému vývoji?
To je velké plus práce našich lidí. I toho, jak s ním pracují mistři a mistrové, jak se snaží ho vést k zodpovědnosti za práci. A nemůžu zapomenout i na to, že dostává pochvalu tak, aby byl on i další lidé motivovaní. Musíme si přiznat, že ne u každého to funguje. Někteří chodí prostě jen do práce a mají peníze.
Budoucností integračního sociálního podnikání by mělo být i rozvinuté interní vzdělávání OZP zaměstnanců. Jak v současnosti probíhá a funguje v Propagačním podniku?
Minulý rok jsme v rámci celé firmy absolvovali program v centru CIRI Hradec Králové. A následně jsme se školili na odpovědnost práce, finanční gramotnost a dalších věcí v Centru andragogiky, aby byli naši lidé trošku zasvěcenější do chodu běžného života.
A co manažerská školení pro jejich dalších růst?
Musím říct, že klasická školení uvnitř firmy zatím nemáme. Probíhají jen školení týkající se výroby. Zatím se na jiná nesoustředíme.
„Máme v plánu postavit další budovu, kde by bylo zázemí pro dílnu, aby tu byly v jednom také šatny, jídelna, odpočinkové místnosti a zároveň tam máme kus zahrady a chceme ji pro nás využít.”
Prostředím firem se řeší zároveň zákon o sociálním podnikání a dělení na sociální a integrační sociální podniky. Která cesta vás láká?
Nejsme úplně rozhodnutí. Po dvanácti letech ve firmě jsem jí celou převzal a nyní se nastavujeme tak, aby procesy byly k mému obrazu. Další cílení uděláme až podle výsledku prvního kroku.
Jakým činnostem se dnes věnujete?
Začnu tou původní a to je reklama, kde jsme udělali změny. Děláme ofsetový tisk, kde se dělají velké náklady, na digitálu děláme malé náklady - vizitky od pár kusů. Věnujeme se rebrandingu velkých zákazníků. Zastřešíme celou změnu image od vizitek až po kompletní značení provozovny - světlené štíty, bannery a tak dále. Druhá část je areál, který vlastníme. Místa, která nevyužíváme, pronajímáme. Poskytuje nám to možnost nebýt finančně zavázaní na jedné věci. Třetím objektem je dílna, kde kontrolujeme výrobky pro zákazníky. Část je pro automobilový průmysl a ostatní tvoří směs všeho nejrůznějšího.
Takže vás tedy drží hlavně reklama?
Záleží na tom, jak se k tomu postavíme. Jestli to myslíme z hlediska financí, nebo toho, na jakém místě kdo dělá. Nejvíce lidí zaměstnává kontrola a kompletace, kde teď děláme velice hezké věci, mají smysl a v autech vypadají dobře.
A co je tedy z vašeho pohledu nejdůležitější?
Mám to všechno na stejné úrovni, protože každé má to svoje. Z finančního hlediska a pro zaměstnávání lidí je nejdůležitější kooperace, protože zaměstnává nejvíc lidí. Ale zároveň ostatní činnosti pomáhají vykrývat výkyvy v kooperaci. Když to vezmeme všechno dohromady, hezky se to doplňuje. Tvoří to takový pěkný celek.
A kam chcete dál směřovat?
Každopádně je naším cílem zavést vlastní výrobu. Chceme zrekonstruovat celý areál, což záleží na tom, jestli vyjdou projekty, na které žádáme dotace. Máme v plánu postavit další budovu, kde by bylo zázemí pro dílnu, aby tu byly v jednom také šatny, jídelna, odpočinkové místnosti a zároveň tam máme kus zahrady a chceme ji pro nás využít. Ať už na relaxaci, nebo pěstování čehokoliv. Chceme také rozjet zakázkovou výrobu obalů. K tomu máme připravený nákup moderních strojů.
Pomohla by vám k většímu rozvoji i chystaná legislativa?
Víte, já to bedlivě sleduji, ale zatím mě nic nepřesvědčilo k tomu, abychom ten projekt dělali, uvidíme až po nástupu tohoto zákona. Vidím v té normě spoustu věcí, které firmu hodně svazují. A je to určitě víc než teď. Pokud půjdeme do projektu sociálního podniku, budeme mít zřejmě úplně jiné podmínky, než klasické s. r. o., ale sami poslanci v tom ještě nemají ani jasno. Dnes to funguje na čestné prohlášení, ale ve chvíli, kdy se skutečně bude muset na podniky dohlížet, nevíme, za jakých podmínek to bude, a co bychom museli plnit. Šel bych do něčeho, kde dál nevidím a nevím, jaké jsou tam podmínky. A to se mi popravdě nechce.
„Rozvíjíme projekt firemních terapeutů. Začali jsme s nimi od začátku roku pracovat. Budou to dva pracovníci, kteří k nám budou docházet a starat se o naše zaměstnance, aby byli v pohodě.”
Je to jediný důvod, proč do budoucna váháte nad formou integračního sociálního podniku?
Ano! Ale musíme si říct, že je to jeden z důvodů, ale zároveň to ovlivňuje také kapacita jakýchkoliv změn ve firmě. Hledáme další zaměstnance, abychom naplnili stav. Až budu mít v řízení naší společnosti funkční celou strukturu, můžu se starat o dotace. Nehledě na podporu, protože se nyní další normy měnily, viz §78. Tomu se člověk také musí věnovat. Proto není kapacita na to, abychom si přibrali další věc.
Když mluvíte o dotacích, je vizí, že i ISP by byly schopné obejít se spíše bez dotací a stály by převážně na vlastních nohách. Je to také váš cíl?
Abychom byli úplně soběstační? Řekl bych, že je to nereálné.
Proč?
Když jsem v Propagačním podniku začínal, měl jsem cíl - aby byl můj podnik soběstačný a aby byl nezávislý na dotacích, které by byly jen jakýmsi bonusem pro rozvoj. Stálo by to ovšem hrozně moc sil, odnesli by to zaměstnanci. Zmizelo by sociální cítění s lidmi. Nyní si určí, na jak dlouho chtějí chodit do práce, a zároveň po nich nepožadujeme, aby podávali stoprocentní výkon. Jsme placení od kusů a za ten dáme lidem určité peníze, samozřejmě tam funguje minimální mzda. S dotacemi jsme schopní zaměstnat lidi, kteří jsou pod čtyřiceti procenty výkonu, a to je pro nás udržitelné. Ve chvíli, kdy bychom neměli dotace, budu po nich chtít osmdesát procent výkonu. Z pětašedesáti lidí by mi půlka musela odejít, protože to nezvládnou. Proto jsou z tohoto hlediska dotace potřebné.
Jak chcete posouvat vaše zaměstnance v osobním životě?
Stojíme o to. Pokud nebudeme mít ovšem možnosti, z čeho takové programy ufinancovat, prostě to padne. Nicméně rozvíjíme projekt firemních terapeutů. Začali jsme s nimi od začátku roku pracovat. Budou to dva pracovníci, kteří k nám budou docházet a starat se o naše zaměstnance, aby byli v pohodě, dobře se jim pracovalo a budou se bavit také o jejich problémech. Časem to bude mít přesah i do soukromí. Víme, že tyto věci jsou finančně náročné. Čekáme na to, jak dopadnou dotační tituly, abychom věděli, co si můžeme a nemůžeme dovolit.
