Jaké jsou zkušenosti se sociálním podnikáním a sociálními inovacemi napříč Královéhradeckým krajem?
Jana Smetanová: V rámci Královéhradeckého kraje se prostřednictvím Regionálního centra podpory sociálního podnikání snažíme podporovat jak sociální podnikání samotné, tak sociální inovace. Co se týká podpory z fondů EU, výzvy na sociální podnikání tu byly a šly na investice i neinvestice. Finanční prostředky na investiční projekty byly v rámci Integrovaného regionálního operačního programu poměrně rychle vyčerpané. V neinvestiční části běží stále výzva č. 129 v Operačním programu Zaměstnanost, zde ještě prostředky k čerpání jsou. Sociální podniky se tuto možnost snaží využít, registrujeme velký počet žádostí o konzultace. Díky podpoře Královéhradeckého kraje se celé téma sociálního podnikání v kraji více rozvinulo. Dříve nebylo na regionální úrovni koncepčně řešené, z tohoto důvodu byl vznik Regionálního centra podpory sociálního podnikání dobrým krokem, což potvrzují realizované aktivity a zájem subjektů.
Šárka Bartošová: Sociální inovace jsou již o úroveň výš a firmy je začínají objevovat. Zjišťují, že klasické finance začínají být vyčerpané a chtějí se posunout zase o kousek dál, kde by zdroj financí byl. V rámci podpory sociálních inovací je v operačním programu Zaměstnanost v současné době vyhlášena výzva č. 82 Ověřování nových řešení využitelných ve veřejné sféře, dále se čeká na vyhlášení výzvy č. 83 Nová řešení pro tíživé sociální problémy. I tyto projektové záměry lze konzultovat v rámci Regionálního centra podpory sociálního podnikání. Některé sociální podniky v Královéhradeckém kraji již začínají vstupovat i do oblasti sociálních inovací, ale zatím to není masová záležitost. Tato oblast je přeci jen složitější a poměrně nová.
Jaké postavení má Ergoprogress jako zcela nová sociální inovace v oblasti sociálního podnikání?
Jana Smetanová: Ergoprogress je unikátní především v tom, že se snaží dát více věcí dohromady, tedy řešit problematiku sociálního podnikání komplexně. Ne že by jednotlivosti byly nějakou novinkou, ale tato sociální inovace se je snaží integrovat, a přitom implementovat věci, které už jsou vymyšlené a ověřené z praxe. Jde především o změnu v myšlení, odklon od „honby za dotací" a příklon k práci se samotnými OZP zaměstnanci, nastavení řídících struktur a změny v postojích komunity. Je to hodně nadčasové a společnost Ergotep, která se do projektu se svými partnery pustila, jde v tomto smyslu hodně dopředu.
„Sociální inovace jsou již o úroveň výš a firmy je začínají objevovat. Zjišťují, že klasické finance začínají být vyčerpané a chtějí se posunout zase o kousek dál.”
Přitom podle dostupných informací nebylo vůbec lehké takový projekt administrovat, aby se dostal na světlo. Proč?
Šárka Bartošová: Možná proto, že je to zcela nová věc a také proto, že jde o komplexní změnu přístupu. Inovativnost projektu spočívá i v tom, že se jedná o úhel pohledu z hlediska efektivity podpory obecně, dlouhodobosti fungování integračních sociálních podniků a prospěšnosti pro celou skupinu osob se zdravotním postižením. Projekt tedy řeší tuto problematiku nejen z hlediska konkrétního sociálního podniku, ale bere řešení celkové problematiky, která by byla aplikovatelná na další subjekty.
Jana Smetanová: Celý proces byl hodně náročný i proto, že se jedná o aplikaci sociální inovace na sociální podnikání jako takové. Sociální inovace jsou nastavené spíš na přímé řešení problému konkrétní cílové skupiny, v tomto případě osoby se zdravotním postižením. Je to jako by někdo říkal – pomozme nejprve zaměstnavatelům, aby mohli vytvářet podmínky pro hendikepované. V tomto kontextu proto nebylo jednoduché všechno správně vysvětlit a srozumitelně popsat. Člověk, který se této problematice denně věnuje, vše vnímá samozřejmě, ale pro hodnotitele to pak může znít poněkud abstraktně.
Šárka Bartošová: Důležité je, že byl projekt nakonec podpořen a nyní budeme se zájmem sledovat, jak se podaří naplnit jeho cíle a výsledky obecně i konkrétně u jednotlivých partnerů.
Vraťme se na začátek. K čemu dnes vlastně sociální podniky využívají evropské dotace? A jak těžké je zmapovat objem peněz, který je do této oblasti napumpovaný?
Jana Smetanová: Čerpání evropských dotací je dané samotným zaměřením sociálních podniků, ale obecně se dá říci, že největší zájem byl o dotace na investice do rozšíření stávajících sociálních podniků, na rozvoj jejich nových činností a produktů. V rámci konzultací v našem Regionálním centru podpory SP ale registrujeme i zájem o dotace na nově vznikající sociální podniky. V menší míře se pak objevují témata jako sociální inovace, sociální zemědělství a podobně. V rámci šetření mezi sociálními podniky máme zmapovaná i takzvaná bílá místa, čili oblasti, na které by sociální podniky rády čerpaly peníze, ale nepokrývá je žádný dotační titul. Jedná se především o dotace na mzdové a provozní náklady, na stávající činnost, dotace na dopravu, ekologické projekty nebo sociální bydlení.
Z hlediska objemu vyčerpaných peněz lze určitě sledovat, do kterých oblastí peníze šly. Řídící orgány jednotlivých operačních programů musejí sledovat, na jaké projekty přispívají, a existuje centrální systém evidence, který sleduje územní zacílení dotací, typ žadatele, jak vysoká dotace byla poskytnutá, na jaké aktivity a kolik přesně peněz bylo vyčerpaných. Každý operační program si to musí hlídat, protože má nastavené indikátory, které musejí plnit.
„Jsou sociální podniky, které jsou dostatečně stabilizované a mají tendenci vrátit podporu zpět do systému a samotný systém někam posunout, a proto jdou do sociálních inovací.”
Snaží se vůbec sociální podniky čerpat peníze právě na sociální inovace?
Jana Smetanová: Snahy tu rozhodně jsou. I v Královéhradeckém kraji v současnosti jeden připravovaný projekt zaměřený na sociální inovace konzultujeme. Ale je to spíše ojedinělá záležitost, i kvůli tomu, že finanční alokace na tuto oblast zatím není nijak vysoká. Je to dané tím, že sociální inovace zatím nejsou pro všechny sociální podniky. Až když je subjekt natolik stabilizovaný, že má vyřešenou svoji existenci a fungování, teprve potom má tendenci posunout to dál.
Šárka Bartošová: V každém regionu se takový sociální podnik určitě najde. Jsou firmy, které chtějí být v této oblasti lídry. Pak jsou samozřejmě podniky, které budou i nadále fungovat jako sociální podnik založený na zaměstnávání postižených a inovace pro ně nejsou aktuální výzvou. Potom jsou sociální podniky, které jsou dostatečně stabilizované a mají tendenci vrátit podporu zpět do systému a samotný systém někam posunout, a proto jdou do sociálních inovací.
Jak vůbec rozvoj sociálního podnikání, inovací a nový zákon zamíchají s evropským financováním do budoucna a operačními programy?
Jana Smetanová: To jsou věci, které se dopředu moc neví a nedají odhadovat. Jak to bude vypadat v dalším programovém období kolem sociálního podnikání, to nám zatím nikdo neřekne. Příprava nového programového období je zatím na samém počátku a zatím nikdo nechce předjímat.
Bavíme se v kontextu evropském, nebo českém lokálním?
Jana Smetanová: Je to problematika, která zcela jistě zasahuje do více úrovní. Čím dál více se zapojujeme do mezinárodních a celoevropských projektů, v nichž musí být povinně několik partnerů. Ty mají velký dopad a potenciál zasáhnout větší území a mohou sloužit i jako sdílení a přenos příkladů dobré praxe pro ostatní sociální podniky. Pokud se bavíme o národních programech, tam je to spíše lokální věc a málokterý projekt – pokud se nejedná například o sociální inovaci – má skutečně nadregionální ambice.
Šárka Bartošová: V současnosti ale některé výzvy na evropské dotace zaměřené na sociální podnikání vypisují také místní akční skupiny, které nejlépe postihnou konkrétní problémy v regionu. Takže se naopak dostáváme o úroveň níž.
Jana Smetanová: A dopady a výstupy projektu jsou tak co nejvíce zacíleny na konkrétní místo.
