Zaměřujete se na propagaci a reklamu, můžete nám více popsat tuto činnost?
Doubrava:Již v mládí jsem začal pracovat v reklamě. Pořídil jsem si řezací plotr a začal vyrábět. Postupně, jak se mi zhoršoval zdravotní stav, jsem přenechával práci lidem z firmy. Když jsem se dostal na delší dobu do nemocnice, tak mi tito lidé firmu rozkradli a měl jsem s tím hrozné problémy. Když jsem začínal znova, zajímal jsem se o zřízení chráněné dílny. V té myšlence mě podpořilo několik kamarádů, kteří mají také zdravotní problémy. Třeba náš grafik je můj kamarád již od základní školy a je to epileptik. Měl problém sehnat práci, proto bylo jednoduché se s ním domluvit. Chci dát šanci lidem, kteří něco umí, chtějí něco dělat, ale nemohou v normálním režimu.
Kolik máte zaměstnanců?
Doubrava: V tuto chvíli 15 hendikepovaných, kterým je přizpůsobeno pracoviště i pracovní doba.
Takže umožňíte také práci z domova?
Doubrava: Lidé, kteří prošli školením a vědí, jak spravovat stránky, mohou pracovat z domu. Internet a telefon mají hrazený od nás, takže jsme neustále v kontaktu.
Co vás vedlo k tomu založit sociální podnik?
Doubrava: Můj zdravotní stav. Mám od 14 let roztroušenou sklerózu, kterou mi potvrdili v 21 letech, a stále s tím bojuji. Nedávno jsem spadl a zlomil si obratel. Věřím, že v létě už budu zase v pořádku.
„Často přijde zákazník, pochválí nám, že se mu práce líbila.”
Uvažujete o tom, že byste se stali integračním sociálním podnikem? Napadla vás někdy tato myšlenka?
Doubravová: Zkoušeli jsme projekt s úřadem práce, ale neosvědčilo se nám to. Zkolabovalo to na lidech. Pracovní trh je značně přebraný a lidé, kteří jsou v tuto dobu na úřadu práce, jsou opravdu nezaměstnatelní a velmi obtížně se s nimi pracuje. V minulosti se nám to ale osvědčilo. Přišli sem lidé, kteří byli dlouho doma a nemohli sehnat práci. Bylo na nich vidět, jak jim pomáhá, že jsou v kolektivu, mají pevnou pracovní dobu, hned vidí ten výsledek. Často přijde zákazník, pochválí nám, že se mu práce líbila, proto si nechá udělat další zakázku. Takže pozitivní přínos tam byl, ale v okamžiku, kdy jsme to měli jako projekt, se těžko sháněli lidi a nebo si nechtěli nechat pomoct.
Co konkrétně v podniku děláte?
Doubrava: Začalo to reklamou, kterou jsem dělal původně já. Z reklamy se to rozšířilo na řezání folií, tisk samolepek a reklam a nakonec chtěli zákazníci i oblečení. Potom se koupily lisy a šestibarevný vyšívací stroj. Tím jsme začali dělat do textilu a já cítil, že na trhu něco chybí a začal jsem potiskovat vesty.
Fungujete pouze pro firmy nebo i pro jednotlivce?
Doubravová: Pro jednotlivce také. Máme e-shop, kde si může kdokoliv objednat, tiskneme od jednoho kusu. Lidi například používají vestičky na pejsky, kde mají napsané telefonní číslo. Samozřejmě pracujeme i pro firmy, státní správu, oblékáme vojsko a pražské arcibiskupství a oblékali jsme i hradní stráž.
Jak jste přišli k takto velkým zakázkám, jako je armáda nebo arcibiskupství?
Doubrava: Jednak portfoliem, k zákazníkům se to rozšířilo díky činnostem a nápadům, které děláme.
Doubravová: Spousta firem výrobek jenom přeprodá. Nakoupí vesty, nechá je potisknout a potom je prodají dál. Kdežto my tiskneme tak, že máme takřka stejné náklady na 1000 vest, stejně jako na jednu. Takže když chce někdo na vestu něco napsat a chce ještě označit číslovkou, jsme schopni to zařídit. Máme švadleny, takže dokážeme nabídnout i drobné úpravy.
Doubrava: Jsme oficiální dovozce firmy Portwest z Irska a dovážíme další věci ze zahraničí od jiných značkových výrobců, takže my zákazníkovi nabídneme značkovou vestu i s potiskem.
„Dokážeme si vše připravit sami a vždy jen za pomoci hendikepovaných.”
Takže dokážete přizpůsobit nabídku podle poptávky?
Doubravová: Určitě, máme několik grafiků, takže si dokážeme všechno připravit sami a vždy to jsou lidé s hendikepem. Tady vlastně nepracuje nikdo jiný. Dokážeme zaměstnat lidi s nejrůznějším postižením a vyjít jim vstříc.
Jaké pozice tady máte?
Doubravová: Máme administrativu, grafiky, výrobu reklamy, obsluhu lisu, sublimaci, švadleny.
Co se týká hendikepu, jaké zaměstnance u vás ve firmě máte?
Doubravová: Od těžkého pohybového postižení, přes dětskou mozkovou obrnu, po mentální postižení. Je tu také epileptik, zaměstnanec s roztroušenou sklerózou a neslyšící.
Spolupracujete i s jinými sociálními podniky?
Doubrava: Není to potřeba. My jsme soběstační. Možná jen na nějakých projektech, jako třeba s Ministerstvem práce nebo s úřadem práce.
Téma zvyšování minimální mzdy. Jaký na to máte názor? Může to být pro vás nějakým způsobem komplikující?
Doubravová: Je to komplikující v tom, že si začnu vybírat, koho tady zaměstnáme, protože dotace nikdy nepokrývá 100 % mzdových nákladů. Je zastropována jen do určité výše, takže si člověk musí do určité míry na sebe vydělat část mzdy, což samozřejmě eliminuje ty těžce postižené nebo ty, pro které nedokážeme přizpůsobit pracovní náplň. Teď jde o to, kam minimální mzda poroste nebo jaké tam budou podmínky pro nás, pro zaměstnavatele invalidů. V tuhle chvíli je to na nějaké únosné míře. Jsem optimista a uvidíme, co přinesou další roky, ale nejsme ve stavu, že bychom se tomu nedokázali nějak přizpůsobit.
