Podle dostupných údajů bylo na začátku března 2019 evidováno 1391 oprávněných poskytovatelů náhradního plnění. V roce 2018 byl celkový možný objem náhradního plnění od registrovaných poskytovatelů využit asi z jedné poloviny. Prostřednictvím náhradního plnění byly poskytnuty, kromě tradičních plnění, třeba také dopravní prostředky nebo elektřina. Co tato zjištění znamenají?
Náhradní plnění využívá jako poskytovatel necelá polovina oprávněných firem, tedy firem působících na chráněném trhu práce. Proč tomu tak je a co to znamená? Jedním z důvodů je určitě to, že řada firem působících na chráněném trhu práce produkuje výrobky nebo služby, které jsou určené pro koncového zákazníka, kterým je spotřebitel nebo malá firma. V tomto případě logicky nedochází z využití náhradního plnění, protože odběratel nemá povinnost zaměstnávat povinný podíl OZP a není pro něj tedy poskytnutí služby nebo nákup výrobku v režimu náhradního plnění relevantní. Druhou možností, proč některé firmy nevyužívají náhradní plnění je skutečnost, že jejich služby nebo výrobky jsou natolik atraktivní a konkurenceschopné, že nepotřebují podporu v podobě institutu náhradního plnění. Někdy bývá tato možnost udávána jako hlavní, s čímž bych polemizoval, ale to není nyní podstatné. Třetí možností je pak to, že firmy nevyužívají náhradního plnění z neznalosti, nebo protože se bojí administrativy spojené s tímto institutem. Věřím, že tato skupina se v čase zmenšuje, ale asi není zanedbatelná. Co lze ze zjištěného stavu odvodit? S ohledem na nedostatek jiných dat a znalosti jiných skutečností asi nic moc. Pokud budeme trochu spekulovat, tak může tento stav znamenat, že náhradní plnění není pro více jak polovinu zaměstnavatelů OZP na chráněném trhu práce podstatné, respektive tito zaměstnavatelé se bez něj obejdou. Myslím, že pokud by to tak skutečně bylo, není to zjištění špatné. Podtrhl bych však ten podmiňovací způsob. Možná je však důvodem to, že řada zaměstnavatelů neumí s náhradním plněním pracovat. To by bylo zjištění špatné. Tady je prostor pro osvětu, vzdělávání a motivaci firem k využití institutu, který může zlepšit jejich hospodaření.
Co můžeme vyvozovat ze zjištění, že přibližně polovina náhradního plnění „nebyla využita“. Myslím, že toto zjištění bychom neměli nijak přeceňovat a stavět na něm. Jedna z interpretací vede k závěru, že můžeme dále snižovat objem náhradního plnění, který může jeden zaměstnavatel na jednoho zaměstnance OZP v daném roce poskytnout. Podle mého názoru však zjištěný stav vypovídá spíše o tom, že zde není úplný soulad poptávky a nabídky náhradního plnění. To je však přirozené a řešení této „dysbalance“ bych přirovnal ke snaze o ovlivnění počasí dle potřeb zemědělců, nebo dle toho, zda zrovna na nějakém náměstí probíhá vojenská přehlídka. Prostor pro snížení objemu náhradního plnění asi existuje, ale nemyslím, že v objemu 50 %. Někteří skuteční poskytovatelé náhradního plnění by se mohli při tak vysoké restrikci dostat do potíží.
Za dost zajímavé zjištění považuji fakt, že někdo poskytne v rámci náhradního plnění auto nebo elektřinu. Osobně neznám žádnou automobilku, která by byla zaměstnavatelem působícím na chráněném trhu práce. Možná se pletu. Toto zjištění jde ke kořeni věci. Stále neumíme oddělit přeprodejce, přefakturanty a nepoctivce od firem, které skutečně poskytují zaměstnání OZP. Toto jsme tady však již mockrát diskutovali. Podrobnější data z elektronického systému možná povedou k prohloubení této diskuse a hledání reálného řešení. Jen doufám, že řešením nebude další administrativní opatření, které by například některé výrobky nebo služby z režimu náhradního plnění vyloučilo. To ať to raději zůstane tak, jak to je dosud. Což, ale obnovit diskusi nad ekonomicko-účetním vymezením pojmu „vlastní výrobek/služba“?
