Diskuse na téma mezd a platů dosud probíhala bez větších překvapení. V průběhu léta se diskutovalo o tom, kolik procent přidat státním zaměstnancům a o kolik zvýšit minimální mzdu. Šlo o celkem přehlednou a ne příliš vyhrocenou diskusi, kde si své pozice hájili odbory, zaměstnavatelé a poněkud rozpolceně i vláda. Návrh na zvýšení minimální mzdy od roku 2020 na 17 400,- Kč (což má odpovídat 50 % průměrné mzdy) však zapůsobil jako blesk z jiné planetární soustavy. Nechci zde polemizovat o tom, zda potřebujeme minimální mzdu nebo jak má být vlastně vysoká, ale přijít do diskuse, kde se dosud licitovalo o tom, že minimální mzda má být 40 % nebo 42 % mzdy průměrné s tím, že to bude 50 %? To je opravdu převratný postoj. Nechci ani polemizovat o tom, jestli má být minimální mzda automaticky odvozená od mzdy průměrné, nebo o tom zda zvýšení minimální mzdy a přidání 10 % platu státním zaměstnancům povede k blahobytu všech, protože podnikatelé automaticky zvýší mzdy i ostatním zaměstnancům. Dokonce nechci ani napadat tvrzení, že navržení minimální mzdy ve výši neodpovídající výkonnosti ekonomiky povede k zvýšení její výkonnosti na požadovanou úroveň. Proč tedy o tom píšu? Protože se to bytostně dotýká všech zaměstnavatelů a zaměstnavatelů OZP ještě více.
Výše minimální mzdy je pro zaměstnavatele OZP důležitá ze dvou pohledů. Prvním je obecný ekonomický pohled. Pokud je minimální mzda vyšší, než je efektivita práce při určitých činnostech, není možné, aby firma nadále tyto činnosti vykonávala. V tomto případě existují dvě možnosti. První je, že firma změní své zaměření a začne vyrábět výrobky nebo poskytovat služby s vyšší přidanou hodnotou a tím si na vyšší vynucené mzdy vydělá. Druhou možností je, že firma nebude moci dále dané činnosti vykonávat a ztrátové provozy zavře a propustí zaměstnance. Moc bych si přál, aby nastal první efekt, ale nejsem si jist, že jsme na razantní změnu v horizontu jednoho či dvou let připraveni. Většina zaměstnavatelů OZP, a to včetně těch, kteří se aktivně snaží realizovat principy integračního sociálního podnikání, nemůže ze dne na den změnit výrobní program, vzdělat své zaměstnance v nových oborech a najít odbyt pro nové výrobky nebo služby.
Druhým rozměrem razantního růstu minimální mzdy je její návaznost na výši příspěvku podle §78a zákona o zaměstnanosti. Pokud totiž zachováme současný systém podpory zaměstnávání OZP, bude stát muset v roce 2020 vyplácet příspěvek na zaměstnání jednoho OZP ve výši cca 18 000,- Kč měsíčně. Tedy ve výši o 5 000,- Kč vyšší než je tomu dnes. Osobně si neumím udržitelnost takto vysokého příspěvku představit.
Jaká je tedy cesta z této situace? Předně reálně zhodnotit výkonnost naší ekonomiky a minimální mzdu nastavit v reálné výši. Při růstu ekonomiky je asi možné zvyšovat i minimální mzdu. Obráceně, tedy, že minimální mzda zvýší výkonnost ekonomiky, to fungovat nebude. Druhou podmínkou je celkové přehodnocení přístupu k podpoře zaměstnávání OZP a v širším smyslu k podpoře integračního sociálního podnikání. Stát by měl motivovat zaměstnavatele k tomu, aby kromě vlastního zaměstnávání OZP řešili komplexně integraci v celé šíři možností, které integrační sociální podniky mohou poskytovat. O tom jak to dělat, možná někdy příště nebo i jinde na tomto webu. Stát by měl také zaměstnavatele OZP motivovat k hledání nových výrobních programů a podnikatelských záměrů, které povedou k vyšší efektivitě jejich podnikání. Tudy vede cesta. Řešením naopak není zvýšení dotací a další nalití peněz do systému.
A jaký je váš pohled na minimální mzdu, která překročí maximum?
