Proč by však nemělo k dohodě dojít? Nebyl na ni čas? Nebo je něco špatně napsané v zákoně? Podle mého neplatí ani jedno. Zákon je platný od 6. října loňského roku a účinnosti nabyl od začátku tohoto roku. Jeho podoba byla navíc známá již dříve. Úřad práce ČR se mohl na vše připravit. Zaměstnavatelé měli také dostatek času. V zásadě od ledna se mohly uzavírat postupně dohody se všemi zaměstnavateli. Že to tak nebylo. Nebylo, ale to asi není problém zákona. Nejspíš půjde o problém s jeho aplikací. Za něco určitě mohou i zaměstnavatelé, ale hladký průběh přechodu na nový způsob regulace chráněného trhu práce měl zajistit stát.
Proč o tom vlastně píšu. Ještě dnes je relativně velká skupina zaměstnavatelů, kteří nemají dohodu uzavřenou. Příčin může být více, zajímavý je například důvod výplaty mezd v hotovosti. Zákon zná již více jak 6 let podmínku pro vyplácení příspěvku podle § 78 (dnes § 78a) spočívající v tom, že zaměstnavatel musí minimálně 80 % zaměstnanců vyplácet mzdy bezhotovostně. Nejde tedy o nic nového. S novým způsobem konstrukce uznávání zaměstnavatelů však dochází k tomu, že při nedodržení této podmínky zaměstnavatel vypadne ze hry minimálně na rok! Nepřijde tedy pouze o jeden příspěvek, ale rok bude muset platit vše ze svého a teprve pak může požádat o příspěvek znovu. Proč toto nikdo zaměstnavatelům nezdůraznil předem. Má být někdo, kdo vyplatí roční odměny v hotovosti, třeba proto, aby při výplatě mohl se zaměstnanci mluvit a poděkovat jim, být takto tvrdě sankcionován? Nabízí se staré římskoprávní: Dura lex, sed lex! Tvrdý zákon, přece zákon! A v zásadě je to pravda! Jen jsme si při správné aplikaci zákona od jeho platnosti a vlastně od platnosti oné podmínky zavedené před šesti lety, mohli ušetřit problémy.
Problémů, proč není dosud vyřešen přechod všech zaměstnavatelů do nového systému je v jednotlivostech mnoho. Jsou to administrativní pochybení při dokládáním jednotlivých skutečností, nejednotnost postupu pracovišť Úřadu práce ČR nebo neinformovanost zaměstnavatelů o nové právní úpravě. Společným jmenovatelem problémů je však metodická nepřipravenost přechodu, liknavost v době legisvakance i v době přechodného období a možná i nesprávná snaha využít nového systému k lustrování zaměstnavatelů. To poslední opravdu, byť by to možná bylo správné, zákonodárce nechtěl.
Tak snad v červenci se tady opět všichni, a věřím, že většina vymezených, sejdeme.
