V minulosti jsme psali o sportovních úspěších. Nyní se objevujete na politické scéně, co k tomuto rozhodnutí vedlo?
Zřejmě pocit zodpovědnosti. Nelíbí se mi, jak vypadá a funguje česká politická scéna. Myslím, že spojení sportu a politiky vždy nějakým způsobem fungovalo a vzájemně se propojovalo. Navíc jsem měl k politice vždy blízko, díky čemuž jsem dostal šanci se účastnit politického dění.
Sledujete politickou scénu v České republice i v zahraničí?
Ano, snažím se. Bohužel člověk nemůže stíhat sledovat úplně všechno, vzhledem k tomu, co se vše děje. Z venku vnímáte jen ty nejzásadnější věci. Trochu mě mrzí, že víc nestíhám sledovat politickou situaci na Slovensku. Rád bych sledoval také situaci v Polsku, jsou to zajímavé země.
Jaký máte názor na aktuální vývoj politické situace u nás?
Myslím, že pořádně nevíme, do čeho jsme spadli. Češi vůbec nevědí, co si zvolením aktuální vlády způsobili. Slováci tím prošli za Mečiara a my teď nevíme, co a jak. Ano, byly u nás daleko větší průšvihy, ale nikdy tady nebylo takové mediální a politické propojení s byznys mocí. Nic takového tu nikdy předtím nebylo a už asi ani nebude.
„Pokud dostanu šanci se v politice angažovat více, pak ji využiji.“
Máte v plánu se v politice angažovat více?
To nezáleží úplně na mě, ale na tom, jak to s Evropou bude dál. Potkal jsem výborné lidi, ale jestli budeme fungovat dál sami nebo se přidáme k někomu většímu, uvidíme. Pokud dostanu šanci se angažovat více, pak ji využiji.
„Člověk musí mít záložní plán.“
Pokud by nevyšla kariéra politická a skončil byste i s tou sportovní, máte nějaký záložní plán?
Člověk musí mít záložní plán. V politice je to o více kandidaturách. Pokud by to nevyšlo vůbec, tak jsem měl vždy ještě další práci. Mám také rodinu. Sportu se chci věnovat nadále, od příštího roku plánuji aktivně skončit, ale po Tokiu se chci věnovat trénování.
„Spousta lidí v politice má nějaký hendikep, jen se o tom veřejně neví.“
Setkal jste se někdy s negativním názorem jiných politiků, třeba i světových, na působení vozíčkáře v politice?
Ne, to si nikdo nedovolí. Není to o tom, jestli jste na vozíku nebo jestli nevidíte, je to o názorech. Pokud by na vás někdo útočil, což se samozřejmě stává, tak to není kvůli tomu, že sedíte na vozíku nebo že nemáte nohu. V takovém případě je to kvůli názoru, který máte. Setkávám se s tím, že jsem „eurohujer“ a „šorošův zaprodanec“ a podobné věci. To je normální, ale ne, že člověk na vozíku nemá v politice co dělat, to by nešlo. Spousta lidí v politice má nějaký hendikep, jen se o tom veřejně neví.
Na téma politika ještě poslední otázka. Nedávno jste se nedostal na jednání do budovy ministerstva. Houfně se o tom psalo v tisku. Jak jste to vnímal, vzbuzovalo to emoce?
To je takový pocit trapnosti, údivu, kombinovaný s určitou formou ponížení, když vás nepustí na jednání státní volební komise. To je takový výsměch. My teď podáváme žalobu, je to přímo na jednu budovu Ministerstvo vnitra, aby ji udělali aspoň přístupnou, když už ne bezbariérovou. Ať si to vyřeší, jak chtějí, je to jejich problém. Mohou to řešit, jako Český rozhlas, který s vámi posílá jednoho člověka. Vždy máte s sebou doprovod. Musí to vyřešit, takhle to nejde.
Ministerstvo vnitra se omluvilo, slíbilo nápravu a potřebné změny. Očekáváte nějakou reakci?
Jediná změna, která nastala, že příští losování čísla pro politické strany se bude odehrávat v bezbariérových prostorech. To je absurdní výsměch. Kdyby si řekli, že se domluví s hasiči nebo předělají vnitřní předpis? Ne. Přesunou jednu akci někam jinam. To je celé řešení Ministerstva vnitra.
Takto nedostupných prostor je v České republice více. Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím? Máte možnost to nějakým způsobem sledovat?
Takových budov je určitě více. V západním světě by taková situace nenastala. Možná ani v Polsku, tam si to také nedovolí. Zřejmě je to křesťanskou výchovou, že se musí pomáhat, takže Polsko je krásně bezbariérové.
„Příští rok chci ukončit aktivní sportovní kariéru.“
Otázka na závěr: Sport vs. politika. Bude reálné obojí do budoucna skloubit?
Vzhledem k tomu, že chci příští rok ukončit aktivní sportovní kariéru, tak v tom nevidím problém. Myslím, že když se ze mě nestane ministr nějaké budoucí vlády, tak se sportu dá vždy věnovat. Ukazoval to pan Obama, že se dá každý den chodit běhat, ministr Petříček také potvrzuje, že se to dá skloubit dohromady.
