Na co se váš podnik zaměřuje?
Jsou to dva obory, úklidový a knihařská dílna. Jedná se o odlišné záležitosti, a to nejen činností. Úklid je práce v terénu, který zajišťujeme pro firmy, lékaře, soukromníky a je zaměřen regionálně, tedy na Havlíčkův Brod a blízké okolí. Co se týká knihařské dílny, to je práce na stálém místě. Řekla bych, že toto řemeslo má celorepublikový, ale i zahraniční dopad.
Jakou funkci máte vy?
Jsem jednatelkou, majitelkou, ale také řídícím pracovníkem.
Zaměřujete se na lidi po výkonu trestu, ale i další skupiny lidí. Kdo mezi ně patří?
Cílovou skupinu máme širokou. Jsou to lidé se zdravotním hendikepem, ale i lidé sociálně vyloučení, tedy lidé dlouhodobě nezaměstnaní, po výkonu trestu a Romové. Prostě všichni, co mají problém najít uplatnění v zaměstnání.
Co se týká hendikepů, máte nějaké omezení v tom, koho můžete zaměstnat?
Je to dáno obory činností, které děláme. Na úklid potřebujeme fyzicky zdatnější, dotyčný může mít nižší mentální úroveň, ale nemůže být na vozíku. Právě pro mentálně postižené je tato práce vyhovující. Stejný charakter činnosti, při kterém nejsou vystaveni novým podnětům a svou práci odvádí velmi dobře. To je jedna taková skupina.
V dílně by nevadil větší fyzický hendikep, ale dotyčný musí mít šikovné ruce, je to i o koordinaci. Do budoucna bych chtěla najít člověka, který by dobře uměl s počítačem, obstaral nám e-shop a mohl by dělat grafické návrhy. Mohl by to být i člověk na vozíku nebo člověk s těžším fyzickým hendikepem. Obhospodařoval by právě tu část práce, kterou potřebujeme. Kdyby někdo zareagoval a práce u nás ho zajímala, budu jen ráda, když se ozve a určitě bychom se domluvili na pohovoru.
„Učila jsem na speciální škole u dětí s vícečetnými hendikepy, poté jsem pracovala ve věznici.“
Co vás vedlo k této práci? Máte k tomu nějaký vztah?
Jsem speciální pedagog. V životě jsem pracovala s různými skupinami osob, které se v současnosti odráží v tom, jaké máme cílové skupiny našich zaměstnanců.
Učila jsem na speciální škole u dětí s vícečetnými hendikepy, poté jsem pracovala ve věznici. Z toho také celkem přirozeně vyplynuly tyto dvě skupiny. Když jsem stála na životním rozcestí, tak na postrčení vězeňkyň vlastně vznikl Semitam. Asi největší faktická pomoc, kterou může člověk poskytnout, je vytvoření pracovních míst a zaměstnání lidí, kterým je potřeba dát šanci hned na začátku. I kdyby jen na chvíli, aby se dotyční nějakým způsobem otužili a byli připraveni na další, tedy následující proces.
„V současnosti je 80 % našich zaměstnanců se zdravotním postižením.“
V jakém poměru máte zaměstnané lidi se zdravotním hendikepem a lidi vyloučené?
Nemám ještě vyčíslen minulý rok, to mě čeká před uzávěrkou. Ale v současnosti vím, že 80 % našich zaměstnanců je se zdravotním postižením. V průběhu roku se to však mění.
V této činnosti jste velmi dobrá. Čím se inspirujete? Máte nějaký návod, jak na to?
Žádný návod mě nenapadá. Snad jen, že všichni jsme pořád jen lidé a je dobré tak k sobě vzájemně přistupovat. Být k sobě rovni, nepodceňovat se, nepřeceňovat se. Co jsem si však ze své dosavadní praxe vzala je, že dokud budu v pohodě já, bude v pohodě i firma. Když někdo selže, nemůžu to brát jako vlastní selhání. Lze si říci, že jsem mohla něco udělat jinak a zohlednit to v další praxi. Člověk si nemůže neustále klást vinu sám sobě, že něco dopadlo špatně, protože vše se nedá dopředu odhadnout a naplánovat. I když se jedná o člověka zdravotně postiženého, je to pořád jeho život a jsou to jeho rozhodnutí, která je třeba respektovat.
„Člověk si musí umět výsledek své práce obhájit.“
Začátky byly určitě velmi těžké, jak na vás po letech fungování nahlíží veřejnost?
Myslím si, že v současné době jsme na tom dobře. Nedělám si iluze, že by nás znali všichni. Nemáme dokonalé PR, ale kdo nás zná, řekla bych, že nás má rád, jelikož si lidé naše služby objednávají opakovaně.
Dokážou ocenit naše propagační předměty. Velice oblíbené jsou naše diáře s vlastním designem, u kterých dokážeme vyrobit i jeden kus na zakázku. Pokud se jedná o úklid, práci se snažíme odvést vždy dobře. V podstatě nemáme reklamace, i když i to se může stát. Někdo je na tom zdravotně hůř, nemůže nebo nechce se mu v některý den pracovat na 100 %. To se snažíme vlastní kontrolou včas odhalit. Pokud se to nepodaří a zákazník zavolá, že nemá pořádně uklizeno, jedeme se na dané místo podívat a dáme vše do pořádku, to je naše filozofie. Na druhou stranu si musí člověk umět svou práci obhájit. Pokud uklidíme v pondělí a ve čtvrtek někdo nadělá nepořádek, nejsme za to zodpovědní my. Nebát se říct: „Ano, jestliže chcete úklid navíc, rádi přijedeme, ale je to služba, kterou si navíc zaplatíte.“ Je třeba být asertivní, jak se říká, aby nedocházelo ke zneužívání. Vždy je to však o dohodě.
Na jedné straně zaměstnáváte lidi s hendikepem, na druhé straně také lidi sociálně vyloučené nebo Romy. Měla jste tuto strukturu promyšlenou již v začátcích?
Mezi skupinu sociálně vyloučených patří lidé z věznice. Tuto skupinu jsem měla na mysli již od počátku. Co se týká ostatních skupin, nemám pocit, že bych něco vymyslela já nebo Semitam. Lidé sem k nám přichází sami, je to spíše o hledání cest a zjišťování, zda to bude vzájemně fungovat. Jak ve firmě, tak směrem k zákazníkům. A s radostí mohu konstatovat, že v úklidu nyní pracují tři ženy romského původu a všechny velmi dobře.
