Kde se zrodil nápad na tento sociální experiment a kdy jste se pro něj rozhodli?
Nápad se zrodil v podstatě sám od sebe, jelikož ho napsal sám život.
Vážně?
Můj blízký kamarád si jednoho dne napsal na svůj osobní facebookový účet, že hledá někoho, kdo by mu odstěhoval elektrický krb dodávkou z Brna do Prahy. Ozval se mu jeho známý, který s tím neměl problém. Vtipná situace nastala, když u pána, který krb prodával, z dodávky vyskákala partička paralympijských sledge hokejistů. To pána samozřejmě překvapilo a novému majiteli krbu to musel zavolat - že toto opravdu nečekal. Když jsem tento překvapivě úsměvný příběh slyšel, nedalo mi to. Jelikož mi to přišlo jako dokonalá situace a dali jsme s naší CZS produkcí dohromady natáčení.
„Bylo důležité ukázat, že by člověk měl fungovat primárně bez předsudků. V zásadě tedy pomocí vozíčkářů ‚stěhováků‘, lidí s jiným hendikepem či odlišným životním stylem.”
Za jak dlouho jste dal dohromady partu několika paralympijských stěhováků, kteří si ve videu zahráli?
To byla v podstatě rychlá akce, neboť pánové byli z konceptu videa velice nadšení. Jsou to všichni profesionální sportovci, kteří mají velký nadhled, celá věc jim přišla smysluplná. Spolupracujeme společně na více projektech a událostech, takže šlo v podstatě jen o domluvu termínu a pak už to šlo ráz na ráz.
Věděl jste dopředu, které přesně oslovíte?
Ano, s kluky spolupracujeme dlouhodobě. Tím pádem všichni věděli, že když s námi „půjdou" do akce, bude to stát za to. V klipu si zahráli výborní čeští sledge hokejisté, Zdeněk Šafránek - kapitán národního týmu sledge hokeje, Zdeněk Krupička a Jan Matoušek, které doplnil paralympijský plavec Jan Povýšil.
Smyslem tedy bylo ukázat, že hendikepovaní mají na víc, než si možná zdraví lidé myslí, že.
Bylo důležité ukázat, že by člověk měl fungovat primárně bez předsudků. V zásadě tedy pomocí vozíčkářů „stěhováků", lidí s jiným hendikepem či odlišným životním stylem. V našem sdružení Cesta za snem propojujeme veškerými našimi aktivitami především světy hendikepovaných a zdravých. Nicméně jsme otevření rozličným subkulturám a světům. Naším cílem je zkrátka zbavovat svět kolem nás klapek na očích a shazovat mezilidské či mezikulturní rozdíly.
Povedl se podle vás takový sociální experiment a splnil to, co jste si od něj slibovali?
Experiment se rozhodně povedl. Samozřejmě jako tvůrci spatřujeme ve smyslu produkce a výsledného díla jisté mouchy. Když bychom dělali něco podobného příště, víme, na co dát ještě větší důraz. Je to především o lidech a jejich emocích, které jsme alespoň dle počtu sdílení a zhlédnutí videa na Facebooku většině diváků opravdu dokázali naservírovat.
A co reakce lidí, ke kterým jste přijeli? Překvapily vás?
Co se týče reakcí objednatelů stěhovací firmy, byly samozřejmě očekávané, ale nebyla to lehká cesta. Češi jsou národ, který ve své podstatě v reakcích není tak emocionální jako například Italové. Tudíž dostat z nich to, co jsme opravdu potřebovali, bylo na několik pokusů a zastávek, z nichž jsme vybrali ty nejopravdovější a nejupřímnější. Cílem pokusu jistě nebylo někoho dostat do nepříjemné situace a udělat z něj ignoranta, nebo jim dávat poučné lekce. Chtěli jsme jim a posléze všem divákům via sociální sítě zkrátka otevřít oči dokořán.
A co vás? Vás ty reakce objednatelů nezarazily?
Mě osobně reakce až nijak výjimečně nezarazily, respektive pokud se bavíme o těch, které jsou zobrazené ve videu. Ty byly samozřejmě pochopitelné a naopak, kdyby byly apatické nebo skrývané, nebylo by to ono. Nicméně jsme samozřejmě natočili více pokusů, kdy lidé reagovali tak, že zkrátka nikde ve videu být nechtějí, nechtějí publicitu, i přestože se jedná o věc, řekněme se sociálním přesahem. To mi přišlo škoda.
Setkali jste se během natáčení s negativními reakcemi objednatelů stěhování?
S vysloveně odmítavým chováním, nebo třeba náznaky opovržení vůbec ne, ale berme v potaz, že jsme experiment stále zkoušeli na poměrně malém vzorku společnosti. Čímž nechci nic naznačovat, nicméně bych tuto odpověď nepovažoval v rámci otázky za stoprocentní vypovídající hodnotu. Zkrátka „dat" by to chtělo nasbírat na validní odpověď spíše více.
„Byl to náročný natáčecí den, kdy jsme zvládli několik ‚návštěv‘. Samozřejmě cestování a přesuny pro hendikepované jsou o chlup náročnější, museli jsme vše zprodukovat tak, abychom s našimi herci vše zvládli.”
Myslíte, že byste našli i méně tolerantní spoluobčany?
Nevím, nepřísluší mi soudit, jestli bychom našli i méně tolerantní občany. Samozřejmě mezi 10,5 miliony lidmi v republice je asi určitý předpoklad, že ano. Na druhou stranu myslím, že v České republice jsme v rámci vnímání hendikepovaných už na poměrně dobré úrovni. Když k tomu přičteme, že si ze sebe Češi umí často udělat i trochu srandy, tak mi ta rovnice vychází spíše kladně.
Jak jste vůbec vybírali objednatele? Náhodné návštěvy, nebo jste dopředu o charakteru některých lidí věděli?
Výběr objednatelů byl náhodný, ale orientovali jsme se spíše podle lokality. Byl to náročný natáčecí den, kdy jsme zvládli několik „návštěv". Samozřejmě cestování a přesuny pro hendikepované jsou o chlup náročnější, museli jsme vše zprodukovat tak, abychom s našimi herci vše zvládli a natočili co nejvíce materiálu, z kterého jsme posléze vybírali reakce, které z videa již znáte.
Protože propojujete svět hendikepovaných a zdravých, tak je důležité, jestli chcete v podobných sociálních experimentech pokračovat.
Nevíme, jestli to vždy budou experimenty. Co víme, že podobná audiovizuální díla fungují a v tom chceme pokračovat primárně. Tedy jaký bude námět videa, bude vždy záviset na našich nápadech a inspiraci. Podle reakcí diváků se „Stěhováci" vážně povedli, ale jak všichni víme - virální video člověk může sice zamýšlet a připravovat s nejlepším vědomím i svědomím, ale ve výsledku se šířit vůbec nemusí. Je to alchymie. Můžu prozradit, že chystáme dvanáctidílnou sérii videí, která budou o překonávání limitů hendikepovaných lidí. A bude to vážně pecka!
Vaše poselství je především asi i to, že hendikepovaní se nevzdávají v jakékoliv situaci a zvládnou velké věci, že? Vnímáte to také tak?
Naším poselstvím je především ukázat samotným hendikepovaným, že oni sami mohou překonat sebe, nebo svá očekávání potom, co se jim stane například úraz. Jsme tu s našimi akcemi a dalšími aktivitami, abychom jim převedli, že to jde. Že návrat do všedního života je o dost lehčí, když sportujete, když kolem sebe máte partu podobných šílenců a lidí, se kterými si o tom můžete pokecat. To, že se spousta lidí do sportu, nebo do nové kariéry po nějaké příhodě zakousne, je v podstatě takový bonus. Rádi překvapujeme a rádi propojujeme.
Čím tedy překvapíte příště?
Nechte se překvapit, bude to průvan.
