„Je to do velké míry tím, že náš ředitel Miroslav Wajsar je člověk s vizí. Charitě se věnuje již od roku 1993. Samozřejmě, je vedle něj spousta schopných lidí – obětavých zaměstnanců a dobrovolníků, bez kterých by tak velkolepé dílo nešlo v žádném případě budovat. Jsem ale přesvědčen, že bez jeho vize, kterou celému dílu od začátku dává, by to určitě nešlo. Oproti jiným vizionářům z neziskového sektoru či oblasti sociálního podnikání vidím u našeho pana ředitele výhodu, že se charitnímu dílu věnuje již čtvrt století. Ti, co třeba také měli dobré a velké vize, ale nevydrželi u toho tak dlouho, pochopitelně takových výsledků nedosáhnou. Vše je totiž o postupném pomalém organickém růstu. Je to jako v přírodě, když roste velký strom z malého semínka, ten růst nevidíme před očima. Vše je velmi pomalé a postupné – mnohdy po malých krůčcích. Když nechybí odhodlání a vytrvalost, v jistém smyslu i trochu tvrdohlavosti, může po čase vyrůst tak velké a krásné dílo. Jít si za svými vizemi, věřit jim, získávat pro ně další nadšence a pak může vzniknout něco takového, jako je Hospic Anežky České v Červeném Kostelci (první Hospic v ČR), Domov svatého Josefa v Žirči (první a dosud jediné zařízení svého druhu v rámci ČR a SR zaměřené na specializovanou péči o lidi nemocné roztroušenou sklerózou) nebo v neposlední řadě náš integrační sociální podnik Pro-Charitu. Nechci, aby to teď vyznělo, že celé dílo je pouze „one-man show“ našeho pana ředitele. Jak už jsem zmínil, je to o týmu několika stovek skvělých zaměstnanců, úžasných kolegů,” připomíná obchodní ředitel Pro-Charity Michal Krejčí, že měli také velké štěstí na lidi.
„Snažíme se budovat udržitelný model úspěšného sociálního podnikání, které vydrží třeba i desítky let a bude mít přesah naší manažerské působnosti.”
Příběh sociálního podnikání červenokostelecké charity začal v roce 2010. Charita se rozhodla některá provozně-servisní střediska a šicí dílnu vyčlenit z legislativních důvodů do samostatné firmy, která pak získala statut chráněné dílny a možnost čerpat dotace na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, což umožnilo další rozvoj. Zanedlouho se charita rozhodla koupit brownfield, zchátralý objekt bývalé textilní továrny v Červeném Kostelci, který s přispěním dotací za více než 30 milionů korun kompletně zrenovovala a své dceřiné firmě, sociálnímu podniku Pro-Charitu, pronajala. „Snažíme se budovat udržitelný model úspěšného sociálního podnikání, které vydrží třeba i desítky let a bude mít přesah naší manažerské působnosti.” připomíná vize Krejčí.
Začínali tím, že vedli zahradnictví, údržbářskou četu, dvě kuchyně a šicí dílnu. Dnes už rozjeli vlastní výrobu spočívající v produkci bylinných sirupů, zdravotnických pomůcek a fixačních roztoků pro oblast zdravotnictví. „Výrobu jsme původně měli v improvizovaných pronajatých prostorách a v malém rozsahu,” vzpomíná Miroslav Wajsar, ředitel Pro-Charity. Sám si uvědomuje, že sirupy jsou dnes jejich vlajkovou lodí.
„Všechny naše sirupy jsou bez aromat, barviv a konzervantů, výrobní postupy vychází ze starých domácích receptur.“
Teď vyrábí přes 20 druhů různých bylinných sirupů, v plánu je také sirup s mrkví a pomerančem. „Všechny naše sirupy jsou bez aromat, barviv a konzervantů, výrobní postupy vychází ze starých domácích receptur. U sirupů řady Klasik se používá klasický cukr a kyselina citronová. U prémiových sirupů používáme bio-cukr, med a místo kyseliny citronové používáme citronovou šťávu.” vysvětluje manažerka kvality Zuzana Matysková a dodává, že s Camellusem právě úspěšně prošli BIO certifikací, takže se od příštího roku můžete těšit na sirupy v BIO kvalitě.
„Jak čerpáme inspiraci pro tvorbu nových receptur? S některými recepturami přijdeme my sami, jindy se inspirujeme u našich zákazníků. Poměrně často pořádáme ochutnávkové akce, nebo se účastníme různých veletrhů, jarmarků či bio dožínek. Jsou to dobré příležitosti setkat se s poměrně velkým množstvím lidí, kteří se o bylinky aktivně zajímají a čerpáme tak od nich důležitou inspiraci,” uvedl Michal Krejčí.
Na výrobu sirupů mají v Camellusu 4 kotle. Dva jsou původní repasované kuchyňské kotle, na kterých začínali v počátcích v pronajatých prostorách před čtyřmi lety. Před dvěma lety, když otevřeli novou provozovnu, koupili další dva 300 litrové kotle s integrovaným míchadlem vyrobené na zakázku. „Zatím vyrábíme denně jednu šarži na velkém kotli z 240 litrů sirupu a záleží na tom, zda vyrábíme do 2 decilitrových, čtvrtlitrových nebo půllitrových lahviček. Pokud jsou to ty třetí zmíněné, je to čtyři sta osmdesát kusů za den,” ujišťuje vedoucí provozu Jitka Hradská. Potvrzuje, že jim objem výroby postupně vzrůstá. „Pokud tu máme kontrolu z hygieny nebo SZPI, všichni kvitují, že máme pěknou výrobnu splňující všechny legislativní požadavky. Dnes už jsme schopni dělat řádově větší objemy než v pionýrských začátcích,“ dodává Hradská.
„Rozvojový potenciál je každopádně ještě veliký. Meziroční nárůst tržeb za letošní rok oproti roku předešlému nám zatím vychází 49 %. Loni se nám poslední 3 měsíce roku obchodně velmi podařily, tak uvidíme, jaký bude meziroční nárůst na konci roku,” konstatuje Michal Krejčí. „Nyní jsme zhruba na polovině stávajících odbytových kapacit. Pokud to ještě posílíme technologicky a personálně, jsme schopni jít až na čtyřnásobek současné produkce. Výrobna nyní funguje velmi dobře a efektivně,” líčí plány do budoucna.
„Je důležité, aby zde byl významný podíl lidské práce. Nemělo by smysl kupovat automatickou linku, u které budou stát dva operátoři.”
Přílišné automatizaci výroby se však chtějí vyhnout. „Je důležité, aby zde byl významný podíl lidské práce. Nemělo by smysl kupovat automatickou linku, u které budou stát dva operátoři a budou se dívat, jak tam kolují prázdné láhve a na konci linky vyjíždí sirupy s etiketou. Nenaplnilo by to naše poslání, vytvářet důstojná pracovní místa pro lidi se zdravotním postižením.”
Jejich sirupy jsou nyní hodně populární. Stálého a nového partnera našla Pro-Charita i na Slovensku. Kvůli jejich požadavkům vyvinula i pět nových druhů sirupů, které jsou na Slovensku prodávány pod značkou Mosco.
„Když se nám na začátku začalo trochu dařit a prodeje začaly stoupat, některé sirupy nám začaly plesnivět – prostě tragédie. Tehdy jsme navázali spolupráci s panem doktorem Ševčíkem z Ústavu konzervace potravin při VŠCHT. Ten nám pomohl vyladit výrobní procesy a technologie tak, že sirupy mají dlouhou exspiraci i bez použití konzervantů,” přidává historku, jak se dostali k současné kvalitě.
„Fakt, že naše sirupy vyrábějí lidé se zdravotním postižením, je další přidaná hodnota a součást příběhu našich sirupů.”
„Nechceme ovšem výrobek prodávat prvoplánově jako sirup, který produkují lidé s postižením. Cílíme opravdu na TOP produkt, který bude plně konkurenceschopný na trhu. Fakt, že naše sirupy vyrábějí lidé se zdravotním postižením je další přidaná hodnota a součást příběhu našich sirupů,” míní Krejčí.
Vedle sirupů se v Pro-Charitě věnují také výrobě a prodeji zdravotnických pomůcek. Ty prodávají pod značkou ChariTEX medical do nemocnic, senior center či přes e-shop do domácího ošetřování. Při vývoji těchto pomůcek mohou v Pro-Charitě těžit ze spolupráce se svými sesterskými zařízeními, kde pomůcky testují a dávají tak pro vývoj důležitou zpětnou vazbu.
Zlomový byl rok 2014, kdy se začala uskutečňovat vize pana ředitele Wajsara. Vedle čtyř původních středisek se začala budovat tato nová výrobně-obchodní střediska. Jejich posláním je nejen vytvářet důstojná pracovní místa pro zdravotně postižené, ale i generování zisku tak, aby sloužil rozvoji sociálního podniku. Část zisku však chtějí do budoucna odvádět formou fundraisingu i mateřské organizaci. „Když přijde ekonomická recese, budou vysychat zdroje financování, nebude dost peněz ve veřejných rozpočtech a prostředky z dotací se budou ztenčovat. Naše mateřská organizace bude potřebovat i jiné zdroje financování, aby si udržela svůj vysoký standard služeb pro těžce nemocné. Do té doby chceme mít vysoce rozvinutý obchodní model v Pro-Charitě a generovat prostředky i na charitativní činnost naší mateřské organizace,” popisuje dlouhodobou vizi a strategii Krejčí.
Druhá část podniku sídlí v Žirči u Dvora Králové v obřím komplexu Domova svatého Josefa. Právě tam vznikl nápad s výrobou sirupů. Sídlí zde malebná bylinková zahrada Josefa Kamela. „Odtud naše myšlenka pochází. Původní plán byl trochu menší, ale nakonec se vše vyvinulo do tohoto rozsahu,” připomíná ředitel Wajsar, že dnes má celá Pro-Charita obrat v desítkách milionů korun.
Další z mozaiky činností, které Pro-Charita zahrnuje je středisko montáží, které najdeme přímo na žirečském náměstíčku. Výhoda je podle šéfa Centra služeb Jindřicha Linkeho v tom, že se jedná o oddělení bez nutných investic, prakticky jen se mzdovými náklady. „Práci nám přiveze náš velký partner, firma Siemens. Zacvaknete několik částí do sebe a máte hotový výrobek. Jednoduché a rychlé. Děláme kontakty a přechodové díly,” vysvětluje Linke.
Kouzlo této práce spočívá v tom, že pro její lehkost a jednoduchost mohou zaměstnávat i nevidomého muže. „Zároveň jsem měl vytipovanou ženu, která se tu postará o komunikaci s partnerem, vyřídí administrativní část. Mohla by jít o stupínek výš a její integrace by mohla postupovat. A máme další lidi, kteří se hlásí. Je to lákavé. Máme zde manžele, kteří mohou pracovat doma. Všichni jsou spokojení. Znamená to hodně pro jejich psychiku i rodinný rozpočet,” považuje si Linke.
Pracují také na vylepšování velké kuchyně, která jde dopředu technicky i chuťově. „Jdeme v trendu zdravé výživy. Ale musíme samozřejmě myslet i na naše stálé strávníky, kteří mají rádi staročeskou kuchyni. Každopádně jsme velice rádi, že máme novou nutriční terapeutku, paní Kornélii Holou, která napsala i kuchařku pro naše klienty s roztroušenou sklerózou. Teď vaříme zhruba 230 obědů plus celodenní menu. Snažíme se vybírat kvalitní zboží a upřednostňujeme regionální pěstitele a dodavatele,” uvedl Jindřich Linke, manažer výroby a obchodu v Centru služeb Žireč. Tři čtvrtiny zdejších zaměstnanců jsou osoby se zdravotním postižením.
Škálu servisu všeho druhu doplňuje také prádelna, kde chtějí ještě technologicky pokročit. „Potřebujeme dokoupit velkoobjemovou pračku, protože máme hodně zakázek a nestíháme,” říká Jindřich Linke. „Umíme vyprat velmi pěkně, ale kdybychom chtěli ještě víc, museli bychom zřídit další směnu. Kdybychom měli vyprané a usušené, zastavíme se na mandlu, jelikož nemá takovou kapacitu, kterou bychom potřebovali,” líčí rezervy, na nichž chce Pro-Charita také pracovat. Tuší, že bude potřeba posílit také personálně a rozrůst se o další zaměstnance.
„Učíme se vyvažovat vztah k zaměstnancům, aby nám zůstalo sociálno, avšak v takovém měřítku, aby podnik vydělával. Snažíme se najít optimální rovnováhu.”
I díky tomu zaměstnávají přes 150 lidí, včetně mateřské organizace v celé skupině pak téměř 500. „Učíme se vyvažovat vztah k zaměstnancům, aby nám zůstalo sociálno, avšak v takovém měřítku, aby podnik vydělával. Snažíme se najít optimální rovnováhu,” dodává ředitel firmy Miroslav Wajsar.
Z velké míry zaměstnávají lidi s tělesným hendikepem, nebo prodělaným onemocněním či po operacích páteře. „Když jsme začínali v Žirči podnikat, sledovali jsme vyčlenění lidí s roztroušenou sklerózou ze společnosti. Mnohdy se jim v souvislosti s onemocněním rozpadaly i rodiny. K tomu se nám do práce hlásili lidé z regionu s jinými hendikepy. Snažili jsme se jim nabídnout práci a viděli jsme na nich, že pro ně práce má smysl a hluboký význam,” uvedl Miroslav Wajsar.
„Pracovní komfort a podmínky se během let pro zaměstnance velmi zlepšily. Na startu jsme totiž pracovali spíše v provizorních podmínkách. Ohledně zaměstnávání je už dnes situace jiná. Dříve byly dílny malé, a když jsme někoho přijímali, bylo to skutečně jen někdy. V současnosti je na trhu přetahovaná o lidi, proto se snažíme nabídnout dobré podmínky a jednání s nimi dělat na dobré úrovni,” dodal ředitel. A daří se to.
