Motiv pro podnikání byl jednoduchý, nemít za podnikavé sousedy ničemy, kterými se to při návštěvách potenciálních kupců při prodeji automyčky jen hemžilo. Proto se spojili. Na start měli skromnější automyčku a v hlavě sen o milionech na účtě a „životě za vodou“.
Ačkoliv původně zaměstnávali OZP spíše jako levnější variantu kvalitní práce. Rychle si uvědomili, že dávat šanci na nový a lepší život někomu dalšímu je mnohem cennější hodnota, než nosit bankovky se třemi nulami po kapsách. Důkazem přelomu v myšlení a nastartování nové idey jsou někteří z prvních lidí, kteří jim pomáhali byznys rozjíždět. Zůstávají s nimi díky jejich přístupu dodnes.
„Na těch mužích a ženách vidím velký posun. Moc se těší do zaměstnání. Mistři jsou ochotní, jednají s nimi hezky a ve všem jim vyhoví.“
Z menší automyčky je dnes kolos, který pečuje o dvoustopé pomocníky velkých firem a institucí v Brně. „Auta myjeme zvenku i v interiérech, voskujeme a rozleštíme lak, což je to nejtěžší. Zabere to hodně času i práce,“ říká vedoucí směny myčky Jiří Fajtl. Práce jeho i kolegů občas stojí vážně za to. Když se jim na pár hodin dostane do rukou Porsche, luxusní Audi, nebo unikátní Lotus, který je třeba připravit na výstavu.
Klienti? Herci a další osobnosti
„Auto si u nás nechává mýt pan Abrahám, dědeček motocyklového závodníka v mistrovství světa Karla Abraháma. Nedávno k nám zavítala herečka Bára Seidlová,“ loví z paměti známá jména. Pořádnou šichtu si odbudou nikoliv na vozech známých osobností, ale na obřích kamionech. „Někdy pracujeme na mytí auta ve třech lidech, někdy i v sedmi. Všichni by měli umět všechno,” usmívá se Fajtl.
Servis automyčky i její klientela dělá radost oběma stranám, ale dokonalé mytí vozů dnes není jádrem podnikání družstva invalidů Myjómi. Z parkoviště před myčkou se přesouváme na Kociánku, kde se lidé s hendikepem věnují stejně precizní práci jako jejich kolegové, starající se o třpyt vozů. Rozebírají harddisky z počítačů, vybírají z nich magnety, součástky, kovy, hliník. V minulosti se specializovali na demontáž televizí, velkých televizních antén a dokonce i obřích motorů.
„Pracuje zde několik skupin lidí, od lehčích tělesných až po mentální postižení. Vozíčkáři a také duševně nemocní lidé. Každý je šikovný na něco jiného. Někomu se vinou hendikepu špatně drží šroubovák, ale když dělá méně a pomaleji, zvládá to. Mnoho šikovných lidí zvládne svoji práci dobře a rychle. Pomáhá jim to, protože se u nás na Kociánce odreagují,“ netají, Miroslav Macho vedoucí směny.
„Jsou mezi lidmi a mají radost z práce. Na těch mužích a ženách vidím velký posun. Moc se těší do zaměstnání. Vidí, že mistři jsou ochotní, jednají s nimi hezky a ve všem jim vyhoví,“ dodal. Právě práce těchto lidí na Kociánce a jejich osudy přiměla šéfy Myjómi ke změně uvažování.
Záhy totiž pořídili velký komplex, aby mohli rozšířit podnikání. Chtěli mu dát punc integrační i sociální a nabídnout práci dalším desítkám lidí, kteří měli v životě problémy se zdravím. Od roku 2014 se rozrostli o bývalou síť budov Střední automobilní školy, kterou za bezmála 20 milionů korun Myjómi zrekonstruovalo. Dnes zde má družstvo centrálu pro vedení firmy, vedoucí některých oborů, oddělení PR a marketingu a vede zde část výroby. „V tomto areálu se dříve prováděly generální opravy Praga V3S,“ líčí působivě prokurista Michal Kučera. „Byly zde motorárny, potom Střední automobilní škola, kde probíhala výuka i praxe. Když se pro jejich potřeby postavila úplně nová budova, kraj to prodal a rozdělil na čtyři části.“
Dnes mají hned několik sousedů, ale nejvíce doma se cítí právě družstvo Myjómi, které se rozprostírá až na polovině někdejšího vzdělávacího komplexu. Celkově využívají na 1500 ㎡ . Z toho 500 ㎡ jsou skladovací prostory a zhruba 250 ㎡ kancelářské prostory. Zbytek tvoří dílny,“ říká Kučera.
Cílem jsou sofistikovanější činnosti
V celoročně nejútulnější místnosti v přízemí, poblíž kanceláří pracují ženy na výrobě elektrokabelových svazků. Myjómi to považuje za svou nejsofistikovanější činnost. „Dostaneme vodiče na špulkách v metráži a naším úkolem je nařezat si je, odizolovat, nakrimpovat, jak je potřeba. Poté se cínuje, zatavuje a další procesy,“ upřesnil prokurista. S vedlejší neobyvatelnou místností mají další plány. Chtějí sem přestěhovat šicí dílnu a začít s dalšími montážemi. „Počítáme, že do dvou let bychom rekonstrukci mohli mít hotovou,” dodal.
Opodál v dílně kompletují držáky na expanzní zásobníky. „Je to činnost o dvou kroužcích, šroubcích, vložkách a držácích, které přijdou do krabičky,“ popisuje Michal Kučera práci mentálně postižených a duševně nemocných zaměstnanců. „Díky nim dokážeme zhotovit takových čtyřicet tisíc kusů měsíčně,“ podotýká.
Michal Kučera nás přivádí do skladů, o jejichž začátcích v Myjómi vypráví. „Když jsme sem přišli poprvé, byla zde jen podlaha a teď na stejném místě máme skvělý regálový systém. Máme kapacitu na čtyři stovky europalet. Skladujeme dlouhodobě i pro naše zákazníky, mezi nimiž je například Dermacol. Hned vedle máme výrobu, a za sklady je balírna přípravků Dermacol, kde balí návody a popisky pro český trh. Do budoucna v tomto přízemí plánujeme budování šaten a sociálního zázemí, denní místnosti,“ konstatuje Michal Kučera.
„Také tady pracují osoby se zdravotním postižením, jen s tím rozdílem, že u této činnosti už jsou zaměstnaní na šest hodin práce. Máme také vybavení na etiketování a balení krabiček od našich zákazníků, aby se obsluha a efektivita zvýšila,” ozřejmuje. „Na této činnosti pracují lidé s fyzickými hendikepy a psychickým onemocněním. Kdybychom na ně vyvinuli tlak, tak už druhý den nepřijdou,” vysvětluje citlivý přístup k lidem v družstvu.
„Všichni zaměstnanci tady mají základní mzdu, ale pozor, není to minimální mzda. K těmto penězům dostávají ještě ohodnocení od vedoucího směny a ten má možnost jim k výplatě přidat ještě deset procent.”
V kancelářích zato tvrdě pracují na získávání nových partnerů, strategii a také postupně zajíždějí další obory. Zabývají se také externím účetnictvím pro firmy. Dokáží například zabezpečit i přepravu do zahraničí. „Máme účetní, která se stará o vytěžování vozidel ostatních společností. Je to zajímavé, protože dokáže společnostem zajistit mezinárodní přepravu. Paní Subková mluví italsky a anglicky,” přibližuje Michal Kučera.
„Počítáme s tím, že po zaběhnutí systému přijmeme další lidi, kteří by byli zdravotně postižení. Je to ideální práce pro lidi na vozíčku, kteří mají jazykovou vybavenost a dokáží pracovat s počítačem a naplánovat dopravu. Nedělají za minimální mzdu na dílně, ale pracují v kanceláři a provozují příjemnou a čistou práci. Máme zástupkyni vedoucího, která začínala na pozici dělníka, potom si strukturou prošla jako vedoucí směny a dnes už vykonává funkci, o které už jsem mluvil,” doplnil.
Benefity i odměny
Pro zaměstnance Kučera a spolumajitel Petr Horký vymýšlejí různé benefity, zdokonalují pracovní komfort, ale zároveň zlepšují i finanční podmínky a motivační systém. „Všichni zaměstnanci mají základní mzdu, ale pozor, není to minimální mzda. K těmto penězům dostávají ještě ohodnocení od vedoucího směny a ten má možnost jim k výplatě přidat ještě deset procent. Řešili jsme takto fluktuaci. Lidé nepřišli do zaměstnání, nebo přicházeli s propustkami od lékaře a dělali s tím různé podvody. Lékař přitom ordinoval až odpoledne, ale přesto přišli s potvrzením ráno,” říká upřímně, ačkoliv dodává, že situace je nyní stabilizovaná.
„Teď je situace vyřešena ve spolupráci s vedoucími. Dnes je to o ochotě a aktivitě zaměstnanců. Někteří chodí tzv. jen do práce, ty ostatní to baví a chtějí práce více. A ty snaživější chceme více ohodnotit,” uzavřel prokurista Michal Kučera. Týká se to také provozů, které mají v Chocni, Miroslavi i ve Svitavách.
Vedení Myjómi si na počátku jasně rozdělilo role. Šéf družstva Petr Horký se stará o firemní finance, administrativně vyřizuje naplňování podstaty paragrafu 78 a z části má pod svými křídly také výrobu. Prokurista Michal Kučera má na starosti Human Resources, obchod a public relations. Jedno mají ovšem společné - sledovat příběhy zaměstnanců, sdílet jejich osudy, natáhnout ruku na pomoc, když je třeba a snažit se z mnohdy z malé jiskry naděje vytvořit oheň plný života, optimismu a radosti.
Vizi o milionových výdělcích a naplněném účtu si sice ještě nesplnili. Sní a prožívají reálný příběh o tom, jak nastartovali stovky životů jiných díky jedné automyčce, která měla být opuštěnou Popelkou.
