Abych ovšem nehodil všechny do jednoho pytle, vyskakuje mi důležitá myšlenka. Jsou vlastně typy lidí, pro které nejsou finance na prvním místě. Pokud o tom někdo pochybujete, budu rád za vaše připomínky. Věřím tomu, že v určitém stadiu zdravotního stavu chodí lidé do práce hlavně kvůli činnosti, aby nebyli doma a měli kolem sebe kolektiv. Práce může být dobrým nástrojem pro začlenění a člověk přestane tolik myslet na své problémy. Soustředí se jen na danou činnost.
Chápu každého, kdo se snaží nějakým způsobem zaopatřit. O to více fandím lidem, kteří mají k tomu cíli nastaveny určité překážky, které pravidelně každý den musí překonávat. Těm patří palec nahoru. I když je na tom dotyčný špatně, jezdí na vozíku, má jiné problémy, obdivuji každého, kdo do toho jde s chutí.
Mám kamarády, u kterých opravdu obdivuji, jaký vedou život. Prvním krokem u spousty z nich bylo přestěhování do velkého města, zejména do Prahy, kde jsou pracovní možnosti daleko širší. Většina z nich uspěla a fungují, fungují sami, osamostatnili se a žijí svůj život. V tomto jim také moc fandím. Právě tito lidé by měli být motivací a vzorem pro ostatní.
Pokud má člověk vážné zdravotní problémy, tak pracuje buď z domova, pokud je to možné nebo zaměstnání nemá. V tomto případě takovou situaci naprosto chápu a nedá se nic dělat. Je však jedna věc, kterou jsem za veškeré roky strávené mezi lidmi s handicapem nepochopil. Dopředu říkám, že nechci hanit jejich rozhodnutí, nechci nikoho shazovat, ani nikomu nic vyčítat. Jedná se pouze o můj názor, který si myslím, že není jediný.
Když člověk do zaměstnání nemůže, jak jsem již zmiňoval, tak to chápu. Nejhorší názor, který jsem však mohl slyšet a popravdě řečeno i dodnes slýchám: „Já mám invalidku, peníze mi stačí, do práce nepotřebuji!“ Vždy, když slyším tuto větu, nevěřícně kývám hlavou. Nevěřím tomu, nesdílím názor dotyčného, nesouhlasím s tím, už o tom vlastně ani nechci diskutovat.
Jak někdo může říci takovou hloupost. Pokud dotyčnému zdravotní stav umožňuje pracovat, tak proč toho nevyužít. Nemusí přece v práci sedět osm hodin. Může si domluvit zkrácený úvazek nebo chodit jen některý pracovní den, pokud to lze. Jak jsem již psal, práce není jen pro finance, je to také o kontaktu s lidmi, o změně stereotypu, zlepšení psychiky, zlepšení své životní situace. Ano, můžu mít pocit, že s penězi každý měsíc vyjdu a nepotřebuji chodit do práce. Pokud to však možné je a mám tuto možnost, proč bych toho nevyužil? Jakým na to máte v tomto ohledu názor? Souhlasíte?
Člověk nikdy dopředu nemůže vědět, kdy přijdou nečekané výdaje. Chápu, že někdo nemá tuto potřebu, ale nerozumím tomu. Už jen samotný kontakt s lidmi dokáže dělat zázraky. Nedovedu si představit sedět měsíce doma, nemít práci a vymýšlet, v čem bude můj další stereotypní den jiný. Všechny filmy jsem už viděl, novou PC hru mám dohranou, a co dál. Znám i typy lidí, kteří to tak nastavené měli, udělali změnu a jsou šťastní, že ten krok udělali.
Přál bych si, aby se každému podařilo najít práci, aby byl nezávislý. Do chvíle, kdy člověk studuje a je zaopatřen rodiči, tak si neuvědomuje, co všechno život obnáší. Během studia jsem si říkal, měsíční náklady budu mít pár tisíc, stále jsem si plánoval, že dokážu hodně ušetřit. Realita je však někde úplně jinde. Náklady jsem si ani nedokázal všechny spočítat. Jen elektřina, voda, topení apod. A to jsou ještě další a další položky, se kterými jsem tehdy nepočítal.
Přeji všem, aby je opustila myšlenka, kterou jsem již zmiňoval. Budu rád za každý komentář. O všem se dá komunikovat. Můžete mi sdělit svůj názor, své pocity, ale pevně věřím v to, že nezměníte můj názor.
