Ředitelku útvaru integrační personalistiky, Petru Černou, všichni jistě dobře znáte, například díky náborům nových zaměstnanců. Nyní se s námi podělí o příběhu lidství, který mohl potkat také vás nebo vaše kolegy, kteří si prošli onemocněním COVID-19.
Vše začalo vytvořením Google tabulky, do které se pravidelně dopisovali zaměstnanci, kteří se dostali do karantény a nebo sami onemocněli Covidem-19. Tabulka sloužila a bohužel dále slouží pro oslovení zaměstnanců sociální službou Sociální rehabilitace. Také integrační personalistka paní Markéta Jíchová oslovovala zaměstnance na prodejních centrech Tescoma a ve Velkém košíku v Havlíčkově Brodě.
Kolegyně oslovovali po telefonu zaměstnance s obyčejným dotazem, jak se jim zdravotně daří, zda nepotřebují pomoci a v případech, kdy vlastní rodina nemohla zajistit, nabízeli možnost zajištění nákupu potravin nebo vyzvednutí léků sociální službou. Někdy postačilo obyčejné popovídání. Radost některých zaměstnanců, že se o ně někdo z firmy zajímá, byla opravdu velká.
Většina zaměstnanců se postupně uzdravovala a vracela se do práce a jednotlivé řádky tabulky se jmény se začaly barvit do zelené barvy. Čím více byla tabulka zelená, tím větší byla radost nás všech a naděje, že se lidé vrací do normálu. Bohužel se objevila v tabulce i barva šedá a červená. Červená znamenala dočasnou „stopku“ zaměstnanci ve formě upoutání na nemocniční lůžko, potřebě plicního ventilátoru a nebo uvedení do umělého spánku. Bylo jasné, že tito zaměstnanci nemohou komunikovat a leží ve vážném stavu v nemocnici. I přesto se paní Černá rozhodla poslat obyčejnou sms zprávu s povzbuzením za celý Ergotep jménem generálního ředitele, vyjádřením podpory a brzkého uzdravení.
Komunikovala také s rodinnými příslušníky, kteří byly rádi, že se o jejich rodinu někdo z firmy zajímá. Vše toto bylo především podpůrné a nezbývalo, než čekat, jak se situace vyvine. Čekání bylo často dlouhé i několik měsíců. Jednoho dne se však nečekaně stala zajímavá událost.
Na chodbě zastavila paní Černou jedna kolegyně a říká, že ji shání nějaký pán. Jaké bylo překvapení, když se následně tváří v tvář potkala se zaměstnancem, kterému poslala před dvěma měsíci jednu obyčejnou smsku. O to větší bylo potěšení, když muž sdělil, že přišel osobně poděkovat a podat ruku za smsku, která byla jednou z několika, která ho vrátila zpět do života. Zprávy, návštěvy a smsky známých a rodiny ho totiž povzbudily v boji o život.
Umíte si představit, jak velké lidství bylo v tomto člověku, který svůj čas věnoval osobnímu vyhledání a poděkování. Paní Černá by tímto způsobem ráda uzavřela tento příběh poděkováním s vírou, že i v této nelehké době je více takových lidí s lidstvím, jako je tento náš kolega.
