O čem je integrační personalistika ISP?
Primárním cílem sociální firmy je zaměstnanost a od té bych se určitě odrazila. Sociální firma zaměstnává osoby se zdravotním postižením, pomáhá vytvářet chráněná pracovní místa pro OZP různého statusu zdravotního postižení. To je základní cíl personalistiky a potažmo integrační personalistiky. Začleňování a zaměstnávání takových osob a jejich integrace do pracovního prostředí. Její důležitou součástí je kromě mnoha podpůrných mechanismů také variabilita pracovních úvazků. A ty se odvíjejí od možností zdravotních, fyzických a možností vykonávat práci. Variabilita je dána na čtyři, pět, šest, šest a půl až sedm hodin. Takže různá škála odpracovaných hodin. Záleží na statusu a hendikepu. V první řadě jsou provozy, v nichž si sám může říci, že zvládne například pět hodin. Ne každé středisko, provoz nebo pracoviště to umožňuje, ale je to jedna z podpůrných věcí. Dalším integračním nástrojem je rozvržení úvazku. Budu cílit na Proseč. Z hlediska nedostupnosti vlakové dopravy ze všech koutů okolo nabízíme úpravu pracovní doby. Po dohodě se zaměstnanec dopraví na dobu, kterou potřebuje. Lidé mezi šestou až osmou nastupují do zaměstnání, od osmi do dvanácti je plná firma a po dvanácté hodině postupně opouštějí pracoviště. Hlavně ti lidé, co mají zkrácené úvazky.
Jako další nástroj využíváte vlastní svoz zaměstnanců, že?
Ano. Zajišťujeme ho směrem na Hlinsko, protože tu není téměř žádné spojení v ranních a odpoledních hodinách.
Na jaké další prvky se zaměřujete?
Kvalita místa se odvíjí také od střídání pracovních pozic. Mám na mysli stání, sezení a přecházení. Pro zdravotní stav zaměstnanců je to dobré, protože si uleví, přecházejí a nestojí monotónně na jednom místě a nedělají jednostrannou činnost, pakliže se bavíme o OZP. Další podporu nabízíme při přípravě pracovního místa, pokud se jedná například o těžce postižené vozíčkáře. Příkladem může být naše IT oddělení, kde jsme ergonomicky upravovali pracovní desku stolu. Vozíčkář má jinou potřebu, než člověk chodící. Je důležité, aby měl nastavitelnou výšku stolu, aby se dobře dostal k počítači i k myši. Třeba elektrický vozík má ovládání, proto je nutné, aby se člověk mohl dobře posunout až ke stolu a lépe se mu pracovalo, dobře viděl na monitor. Máme také ergonomicky upravené židle, nebo židle s výztuhou, které přidávají oporu zádům a správně kopírují páteř.
A navíc úzce spolupracujete s lékaři.
To se váže také ke kvalitě pracovního místa. Proto je velice důležitá pravidelná komunikace a spolupráce s lékařem a poskytovali lékařských služeb, kteří zajišťují dohled nad pracovními místy. Znají ta místa a jsou schopni říci, zda je člověk způsobilý vykonávat určenou pozici, na kterou ho přijímáme. To je dané zákonem vstupní lékařské prohlídky. Zároveň jsme přistoupili v rámci zlepšování podmínek také k rozložení přestávek. Dopoledne jsme zařadili desetiminutovou pauzu na svačinu a oddech a na poledne potom připadá dvacet minut na oběd. To je chráněné místo a to je dané. Integrace ovšem není jen o pracovní činnosti, ale je to záběr věcí okolo, aby měl určeného mentora, který se mu bude na začátku procesu věnovat a vysvětlí mu, jak to tu funguje, jaká jsou střediska, kde najde sociální zařízení, nebo jak se pracuje se čtečkami.
„Kvalita místa se odvíjí také od střídání pracovních pozic. Mám na mysli stání, sezení a přecházení. Pro zdravotní stav zaměstnanců je to dobré, protože si uleví, přecházejí a nestojí monotónně na jednom místě a nedělají jednostrannou činnost.”
Jak dlouho funguje v Ergotepu integrační personalistika?
Od prvních kroků jeho vzniku, tedy od roku 2004 začínaly první projekty zřizování chráněných pracovních míst s Úřady práce. Když dnes zřizujete chráněné pracovní místo pro OZP, tak ty osoby integrujete do pracovního prostředí a musíte jim vytvořit podmínky a znát jejich potřeby, aby se dobře začlenily a vydržely vám tu. Od roku 2004 tu pořád máme kmenové zaměstnance. Není jich hodně, ale jsou tu. Je vidět, že od těch let se integrační personalistika dělá dobře a lidé nám tu zůstávají, chtějí tu pracovat, mají trošku zdraví a daří se jim tu dobře, spolupráce trvá a udržuje se.
Vysvětlete prosím v kostce, jaký je nejzásadnější rozdíl mezi klasickou a integrační personalistikou.
Ta zásadní odlišnost spočívá určitě v přístupu, v přípravě a v rozsahu činností. Má nadstavbové parametry. Personalistika představuje normální zdravou firmu. Avšak integrační personalistika je ještě o další úroveň výše. Přistupuje jinak k člověku také z hlediska práce, zdraví a podpory. Já říkám měkkého, byť je to takové neuchopitelné. To vše směřuje k podpoře člověka, aby práci mohl vykonávat a integrovat se.
Bavíme se tedy o začlenění a vzdělávání.
Určitě ano. Stavíme na interním vzdělávání lidí a posunu lidí. Je to jeden ze základů pracovní činnosti a podpory. Vzdělávání funguje i ve zdravých firmách. Nicméně pro OZP, které se integrují, je to někdy těžké, protože už pracují a ještě se mají dovzdělávat. Ale je to důležitá podpora i pro to, aby měly informace a další zkušenosti.
Přesahuje integrační personalistika až do osobních životů zaměstnanců?
U uchazečů to není vhodné. V případě zaměstnanců potom záleží především na tom, jak moc se vám ta daná osoba otevře či neotevře. Není ovšem cílem zasahovat lidem do životů a jejich citlivých údajů. Každopádně má přesah z hlediska zdraví a hendikepu. Tedy v tom ohledu, co člověk může, nesmí a co mu vyhovuje. Osobní záležitosti přicházejí ve chvíli, kdy lidé něco řeší a měli by mít důvěru obrátit se na nás například s tím, že mají malé dítě, potřebují jej dát do školky a odpoledne ho vyzvedne manžel. Proto tedy potřebují úpravu pracovní doby. Potom už záleží na zaměstnavateli, jestli má takové možnosti upravit pracovní dobu z hlediska pracovního provozu.
Co dál?
To se pak dotýká hodně sociálních věcí, které nejsou tolik personální. Když člověk potřebuje podporu při nákupu nábytku, při návštěvě lékaře nebo ho doprovázíte také při nákupu oblečení. Už tam je podpora Sociální služby- sociální rehabilitace. Ale to už jsme v komplexní integraci.
Jaké další věci v rámci zázemí firmy využíváte?
V integrační personalistice si bereme také telefon na osobu blízkou. Ve firmách to běžné není, ale protože u nás pracují lidé s hendikepem a může se cokoliv stát, tak jsme připraveni informovat rodinu. Když nastupují, zadají nám telefonní číslo, abychom mohli kontaktovat blízké v případě úrazu. Pracujeme s diabetiky i epilektiky. Pokud by takoví lidé dostali záchvat, je nutné vědět, na koho se můžeme z jeho okolí obrátit. Máme tu také bezbariérové prostředí pro vozíčkáře i s výtahem. Všechny pracovní prostory jsou bezprašné. Nejsou zde noční směny, což jsou další aspekty, že pracovní místa jsou vhodná pro OZP.
„Důležitá je zaměstnanost. Aby lidé nezůstávali doma na dávkách a měli snahu se zapojit, něco vytvářet, posouvat se a nezůstali zavření jen za zavřenými dveřmi doma a uzavřeném prostředí rodiny.”
Kam personalistiku posouváte?
Předně se ji snažíte pořád dostávat kupředu. Podařilo se nám posunout komplexní integraci zase o kus dál. Naše Sociální služba-sociální rehabilitace se rozšířila do terénu, původně totiž byla jen ambulantní. Připravujeme další podporu lidem, kteří přijdou s hendikepem, kteří nemohou vykonávat činnost v naší firmě, ale potřebují jednoduchou činnost. Všechny naše kroky k tomu směřují. Máme tu dlouhodobě středisko integrace. Vezměte si, že všude mají jen útvar ekonomiky, nebo mezd. My máme ještě toto speciální středisko, které sbírá potřeby lidí a úzce spolupracuje s personalisty a se Sociální službou. Takže nám tu dobře funguje i propojení středisek. Pořád máme spoustu práce a co vylepšovat.
V čem spatřujete nejvyšší význam vašeho oboru?
Pokud se budeme bavit o skupině OZP, tak v jejím začleňování do společnosti. A důležitá je zaměstnanost. Aby lidé nezůstávali doma na dávkách a měli snahu se zapojit, něco vytvářet, posouvat se a nezůstali zavření jen za zavřenými dveřmi doma a uzavřeném prostředí rodiny. Chce to najít sám sebe také z hlediska integrity a komunikace s ostatními lidmi v pracovním prostředí. Pokud se toto povede, tak to je splněný primární cíl. Je to dobrý výsledek a ukazatel toho, že se to dělá správně.
Jaký model považujete za ideální?
Tento obor je náročný na čas i na komunikaci, to mi věřte. Hodně jsme ho aplikovaly v Proseči. Ale provozujeme i Prodejní centra Tescoma a je třeba na místo dojet a věnovat se také tamním zaměstnancům. Chceme, aby personalistka objela prodejny, pohovořila se zaměstnanci, zjistila, co je trápí, zda mají nějaké další potřeby. Nemyslím tím přesně pracovní činnost, k tomu jsou přímí nadřízení. Musí vnímat, že je o ně zájem. Personalistka vše může předat dovnitř firmy. Připraví to lidé, kteří mohou věci změnit, protože netušili, že určitá potřeba tam je. Právě teď s tímto programem začínáme. Počítáme s tím, že vše nejprve budeme pilotovat a potom uvidíme, jak tuto věc budou lidé vnímat. Myslím, že by to mohlo být fajn pro všechny. Víte, nepamatuji si, že v takzvané „zdravé” firmě by za mnou někdo přijel a jen tak se zajímal o to, co potřebuji ke své práci z hlediska zdraví, nebo cokoliv jiného. Lidé musejí získat důvěru v to, že takový člověk jim chce pomoci. Ale mosty se také budují, nikdo se vám neotevře na první schůzce. Do budoucna můžeme mít například i rozšíření Sociální služby-sociální rehabilitace o osobní asistenci, nebo také jiný směr.
