Když říkáte, že se věnujete práci s počítačem a kódování stránek, co je k tomu nejdůležitější?
Matematika ke kódování není důležitá, jak by si někdo mohl myslet. Zajisté je důležité mít k počítačům vztah a být nadšený. Pokud vás to nebaví, je to k ničemu. Ale přesto se to jednoho dne můžete naučit.
Kdy jste zjistil, že se kódováním můžete živit?
Když se blížilo dokončení základní potažmo střední školy, už jsme rozhlíželi, kam dál půjdeme. Uvědomoval jsem si, že vzhledem ke svému hendikepu nemůžu vykonávat normální práce, takže počítače pro mě budou nejlepší. Občas to není ideální, protože sedím pořád u stolu a chybí mi pohyb. Ale jinak je taková práce fajn.
Jak náročné bylo naučit se vaši profesi a jak se nyní zdokonalujete?
Ve čtvrtém ročníku na OA jsme začali tvořit fiktivní firmu. Nejprve jsme ji založili přes Centrum fiktivních firem, poté jsme mezi ostatními vystupovali jako reálná firma. Prezentovali jsme naše služby, obchodovali jsme s dalšími společnostmi a vystavovali jsme faktury, proto jsme museli mít také vlastního účetního, který nám zajišťoval administrativu a vypočítával mzdy. Potřebovali jsme i vlastní propagační materiály - letáky, vizitky - co bychom zákazníkům nabídli. A součástí toho měl být i náš web. Rozhodl jsem se, že se naučím kódovat a tvořit web od píky, protože jsme nechtěli mít jen obyčejný web, který si naklikáte. Zpočátku jsem se téhle výzvy obával, koukal jsem se na design a vzhled různých stránek. Napadlo mě, že to je šílenost a nikdy se to nemůžu naučit. (úsměv) Když jsem se to začal učit postupně, zjistil jsem, že to není tak složité. Za dva týdny jsem se naučil základ a potom jsem na něj nabaloval další věci. Myslím si, že jsem se hodně zlepšil.
„Uvědomoval jsem si, že vzhledem ke svému hendikepu nemůžu vykonávat normální práce, takže počítače pro mě budou nejlepší. Občas to není ideální, protože sedím pořád u stolu a chybí mi pohyb. Ale jinak je taková práce fajn.”
Jaké byly vaše první práce?
Ta první byla hodně jednoduchá, nebyly tam žádné těžké prvky. Jen základ, co se člověk naučí během prvních pár měsíců. Postupně jsem uměl víc a víc věcí. Když jsem měl prázdniny, chtěl jsem využít volného času ke zdokonalení. Ale nejvíc zkušeností jsem získal z práce. První tři měsíce jsem se jen učil v rámci přípravy a poté začal pracovat na reálných projektech. Teď už dokáži bez problému pracovat samostatně. I přes to se v každém projektu najde nějaká výzva - něco, co jsem ještě nedělal.
A co je pro vás výzvou?
Vůbec vymyslet, jak bude nový web vypadat. Takže hlavně design a layout strany. Není to úplně pro mě, proto mi to dělá potíže. A když se nám na webu objeví prvek nebo efekt, který jsem do této chvíle nekódoval, zkoumám ho a průběžně se učím. Třeba u projektu Webový expert jsem menu portálu dělal úplně jinak, než co jsem do té doby věděl. Předtím jsem dělal jen klasickou hlavní nabídku tak, jak nám to umožňoval redakční systém Joomla. Ale tady jsem šablonu tvořil od úplného začátku, přes design až po finále webu. Musel jsem vyřešit, jak bude menu vypadat a jak se bude chovat.
Jaké další výzvy jsou před vámi?
Nic konkrétního mě nenapadá, ale časem se ukáže spousta dalších věcí. Ale nemyslete si. To, co umím, je jen malá špička ledovce, protože je pořád co objevovat. I člověk, který se v IT pohybuje dvacet až třicet let, tak se nenudí. Vždycky totiž narazí na něco, čemu nemusí dobře rozumět. Na trh přichází nový software, nové technologie a vycházejí nové verze programovacích a kódovacích jazyků. Neustále je co se učit. Mění se totiž i postupy práce a tak dále.
Dnes tuhle práci děláte na středisku webových služeb ve společnosti Ergotep. Kdy si vás poprvé všimli?
Začnu tím, že jsem vážně rád za práci v této společnosti, protože už teď mi mé zaměstnání přineslo řadu velkých a důležitých zkušeností. Jsem moc rád. Když jsem vyšel ze školy, měl jsem z toho trochu obavy, jak to bude vypadat, nové prostředí, nebudu vědět, co mám dělat. Byl jsem nervózní. A najednou jsem se ocitl v jiném světě, bylo to fajn. Personalisté se mnou prošli celý podnik, poskytli mi dostatečně velký prostor na to se vše naučit. Vlastně už během praxe. Byla to pro mě novinka. Jsem rád, že jsem tu možnost dostal.
Máte navíc poměrně slušné vyjadřovací schopnosti. Kde jste se jim učil?
Hlavně mi pomohly fiktivní firmy. Když jsme jezdili na veletrhy, vytvářeli jsme si vlastní prezentaci o tom, kdo jsme a čím se zabýváme. Museli jsme se zkrátka umět prodat a vzbudit zájem ostatních firem. Objevili jsme se i na zahraničních veletrzích, kde jsme hodně komunikovali v cizím jazyce, například v Itálii. Většina firem byla italských a obratem oni neuměli tak dobře anglicky, abychom byli schopní se vzájemně domluvit. Byla to náročná výzva, ale přineslo to nám všem hodně. Ještě dodám, že ve zlepšení mých komunikačních schopností mi hodně pomohla i společnost Ergotep. Už jen tím, že se pohybuji mezi spoustou lidí a spolupracuji v týmu.
Jak moc důležité je mít slušnou kancelářskou práci a jak vnímáte sociální společnost? Dostal jste šanci osahat si prostředí, poznat atmosféru, najet si potřebné znalosti, osvojit si je a zdokonalovat.
Když jsem přemýšlel nad tím, jestli tu nabídku přijmout, tohle byl zásadní fakt a líbilo se mi to. Původně jsem měl nastoupit pouze na stáž. Potom mě kontaktovala ředitelka personalistiky, že se vše posunulo a je to jinak. Byli jsme dohodnutí, že od 1. září nastoupím. Aby dodrželi to, co slíbili, vzali mě na hlavní pracovní poměr, ale nepracoval jsem na reálných projektech. Postupně jsem se učil, zdokonalil, než jsem se vyšplhal na potřebnou úroveň k jejich zvládnutí.
„Personalisté se mnou prošli celý podnik, poskytli mi dostatečně velký prostor na to se vše naučit. Vlastně už během praxe. Byla to pro mě novinka. Jsem rád, že jsem tu možnost dostal.”
Dnes kódujete a učíte se dokonce designovat. Učil jste se i další procesy jako komunikace s koncovým zákazníkem?
Některé weby už jsou navržené. Například naše dceřiná společnost Komtesa navrhla novou prezentaci pro školu a školku tady v Proseči. Věděli jsme, do čeho jdeme a jen jsme portál nakódovali. Ale jsou projekty, které děláme od úplných začátků a tam je třeba veškerá komunikace se zákazníkem. Musíme zjistit jeho potřeby, jak si web představuje a navrhnout ho tak, aby skutečnost co nejblíže odpovídala jeho vizi. Potom mu připravíme návrh. Když s ním bude spokojený, začne se na všem pracovat. Na většině projektů pracuje jeden vývojář samostatně. Od komunikace s klientem, přes kódování až po rozjetí celého projektu naživo.
Jak je důležitá zaměstnanost na podobných pozicích jako jste Vy? Například i v Ergotepu.
Nemůžu říci, že bych měl velké srovnání. Předtím jsem si zkusil úplně jiný obor a objevil se na stáži v trutnovské pobočce VZP. Setkal jsem se tam převážně se zdravými lidmi. Pracoval jsem v kanceláři, měl jsem administrativní práci, kterou jsem dobře zvládal - vyřizoval jsem korespondenci, vyřazoval kartičky. Důležitá byla i kontrola těchto karet a jejich třídění. Pokud se objevily karty cizí, odkládal jsem je jinam a následovala jejich evidence v elektronické podobě.
Takže jste si zkusil přístup „zdravé” firmy. Je zcela odlišný oproti tomu, co zažíváte v sociální firmě, kde se vám věnují i specialisté, kteří s vámi proberou vše od práce až po osobní život?
Pochopitelně to nelze srovnávat už proto, že ve VZP jsem měl jen poměrně krátkou stáž. Prostředí Ergotepu znám samozřejmě mnohem lépe.
Jak se prosadili v tomto světě vaši přátelé ze školy?
Náš kamarád z projektu fiktivních firem to dokázal. Tehdy dělal účetního a dnes? Dnes pracuje jako účetní v ČSOB. Je to člověk, který se narodil s DMO, ale projevuje se u něj trochu jinak. Má vadu řeči a spastickou levou ruku. Ale jinak je v pořádku. Je to chytrý člověk, rozumí číslům a jeho práce ho baví.
V Ergotepu existuje také Sociální služba-sociální rehabilitace a komplexní integrace. Jak moc vám tito lidé pomáhají?
Řešili jsme spolu spoustu věcí. Včetně autoškoly a zařizování koupě nového speciálně upraveného vozu. Zabývali jsme se podáním žádosti o bydlení v Proseči. Sehnali jsme zprávu od lékaře potřebnou pro uznání nároku na sociální byt. Jejich pomoc je dobrá v tom, že pokud se vyskytne nějaký problém, můžu se obrátit na někoho, kdo mi pomůže.
Za prací jste se stěhoval a nikoho v Proseči neznal, že. Je fajn, že s vámi proto rozebírají denní situace i osobní život?
Každopádně ano. Bavíme se o tom, jak mi momentálně je, co se v mém životě odehrává a jak trávím víkendy. Je to fajn, když se spolu pobavíme.
Pracoval jste na projektu fiktivní firmy. Ale s tím, co jste se naučil, byste si dnes dokázal založit a řídit vlastní podnik?
Měl bych to zvládnout po tom, co jsem se naučil. Procesy nejsou asi úplně stejné, ale řekl bych hodně inspirované reálnou praxí, takže by to nebyl žádný problém.
Co bylo jiné?
Nekomunikovali jsme s reálným úřadem, ale s Centrem fiktivních firem, které zpracovává veškerou administrativu.
Chtěl byste někdy založit vlastní podnik?
Takovou ambici nemám, ale rozhodně by mě lákalo pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná. Do budoucna mě budou lákat vlastní projekty.
A je nějaká věc, která vás motivuje?
Určitě bych se chtěl dál posouvat a dojít nejdál v tom, co v současnosti dělám. Mám jeden malý velký sen a třeba se jednoho dne vyplní. Rád bych pracoval ve společnosti Google. Nevím, zda by mě tam využili jako kodéra, ale když jsem si zjišťoval víc a víc, začal jsem obdivovat programátory. S počítačem toho dokáží úplně nejvíc. Vytváří celý operační systém, tedy ducha počítače. To mě nadchlo a řekl jsem si, že bych chtěl být programátor. Potom jsem se dal na cestu kodéra s tím, že bych chtěl vytvářet webové stránky. Ale programování mě pořád láká a zdá se mi to zajímavější než kódování. Zbývá mi ještě spousta znalostí, které se musím naučit. Programování je mnohem složitější než kódování. Kódování udává způsob, jak budou dané prvky vypadat a jak budou rozmístěné. Ale programování určuje, jak se věci budou chovat, co budou dělat, když kliknete, co vyvolají za interakci a co se stane v pozadí, kam já nevidím. Když si představíte e-shop, někdo si může myslet, že se na web přidá jen tlačítko, které produkt vloží do košíku. Ale to není pravda. Je to mnohem náročnější na zpracování a navržení systému. Trvá to i několik měsíců. Každopádně, dostat se do Googlu může být poměrně náročná věc. (úsměv) Nejprve chci ale zkusit ještě vysokou školu. Domlouvali jsme se s kamarádem, který je po maturitě, že bychom tam šli společně. Myslím si, že mám potenciál, který by mě mohl vynést ještě výš. Mohl bych se naučit mnohem víc. Jen chtít a nebránit se tomu. Takže doufám, že to jednoho dne vyjde.
