Jakým způsobem žáky motivujete, aby se osamostatnili?
Motivace je samozřejmě důležitá. Záleží však hodně také na tom, z jakého prostředí, tedy zázemí žáci přichází.
Co tím máte na mysli?
Pokud přichází z rodin, kde nebyli motivováni, aby se v životě osamostatnili, stává se, že se po studiu opět vrátí domů a není jim umožněno víceméně nic. Rodiče nebo jeden z nich žijí z jeho příspěvků a důchodu, i to se bohužel stává. V lepším případě záleží rodinám na tom, aby jejich potomek byl jednou zařaditelný do společnosti, aby mohl prožít život samostatně, plnohodnotně. V takovém případě začíná spolupráce již u samotné rodiny.
„Žáky motivujeme, cítíme se být posledním článkem v procesu osamostatňování.“
Jak to funguje?
Rodina dostane informace již zpočátku žákova studia u nás. Dozví se, jak to u nás funguje. Žáky motivujeme, cítíme se být posledním článkem v procesu osamostatňování. Máme spoustu odborníků, pomůcek a zázemí, které mnohdy v rodinách nemají.
Důležitá je motivace k soběstačnosti, péče o hygienu, znalost a zacházení s finančními prostředky, finanční gramotnost, ale také smysluplné trávení volného času a s tím spojený výběr volnočasových aktivit. Záleží na jedinci samotném, bohužel však také na samotném rodinném zázemí.
Někdy naši aktivitu rodina přijme s nadšením, jindy je tomu naopak. Může nastat situace, kdy rodina nemá zájem, aby se dotyčný osamostatnil. To je dle mého názoru problém sociálního systému u nás, my to nevyřešíme. Snažíme se žákům vyhovět a všechny žáky motivovat stejně. Musím ale přiznat, že ne vždy to funguje.
„Spolupracujeme s odborníky, kteří se již léta pohybují na chráněném trhu práce.“
Dostáváte do školy také nějaké nabídky práce pro hendikepované?
Kontaktují nás firmy, čím dál častěji také nově vzniklé, které se sociálním podnikáním třeba začínají. Mnohdy na nás získají kontakt díky setkání s nějakým z našich bývalých žáků. Snažíme se o sobě dát vědět. Plánujeme veletrhy sociálního zaměstnávání, spolupracujeme s odborníky, kteří se již léta pohybují na chráněném trhu práce. Určitě se snažíme, jsme veškeré spolupráci nakloněni. Ne vždy, však můžeme spolupráci začít, a to vzhledem k tomu, že máme spoustu žáků na vozíku a právě ti vyžadují již mnohokrát zmiňovanou bezbariérovost. Narážíme na problém, že je firma pro naši školu buď velmi vzdálená, tedy nedostupná nebo bohužel nedokáže zajistit pro naše žáky ubytování během praxí. Ergotep, družstvo invalidů v Proseči však tyto možnosti přesahuje.
„Je spousta firem, které by měly o spolupráci zájem, ale nemají bezbariérové prostředí.“
Uvažujete o partnerství s firmami, do kterých by studenti docházeli na praxe a měli tak jistotu práce do budoucna?
Samozřejmě, pokud se taková možnost naskytne, vítáme ji. Opět však narážíme v tomto ohledu na téma bezbariérovosti. Je spousta firem, které by měly o spolupráci zájem, ale sami musí nejdříve vypracovat nějakou podporu, co se týká bezbariérového přístupu. Jednou věcí je bezbariérové prostředí, ale následně také ubytování. V tomto ohledu je lokalita naší školy velmi znevýhodněná. Aby žáci mohli do podniků pravidelně docházet, musely by být firmy v místě lokality, tedy v Janských Lázních, což je víceméně nemyslitelné. Jsme v horách, proto potřebujeme nabídky firem, které jsou schopny a ochotny zajistit bezbariérový přístup, potažmo ubytování. Školy v městských lokalitách to mají samozřejmě jednodušší. I přesto víme o podnicích, kam již v minulosti naši žáci docházeli nebo ještě dochází.
Aktuálně běží ve vašem kraji projekt Do praxe bez bariér, do něhož jsou i vaši žáci zapojeni. Co od tohoto projektu očekáváte?
Nejprve bych ráda zmínila, že účast naší školy na projektu, do kterého jsou zapojeny jiné firmy, je velmi důležitá. Naše škola tak vstoupí do podvědomí firem sociálního zaměstnávání, do podvědomí všech, kteří mají s projektem co dočinění.
Projekt Do praxe bez bariér? Výborný nápad, funguje to. Z projektu jsou nadšeni i v podnicích. Bohužel zde nejsou zcela vyřešeny potřeby žáků s tělesným postižením, což se nás týká. Také s dopravou byly zpočátku problémy, ale nakonec se vše zdárně vyřešilo. Jakýkoliv projekt s takovou filozofií samozřejmě vítáme, hodnotím to velmi vysoce. Snad jen by měl být tento projekt více medializován, aby se dostal do povědomí veřejnosti. Aby veřejnost věděla, že u nás takové projekty probíhají a lidé věděli, že součástí jsou také školy a hlavně firmy, které lidi s hendikepem dokážou zaměstnat. Projekt by se měl více propagovat.
Dochází žáci v rámci svého volného času na brigády?
Opět se dotýkáme témata bezbariérovosti, ale ano, samozřejmě, pokud mají možnost, umožníme jim to. Na internátu je nastaven vnitřní řád, ve kterém jsou dány také časy osobního volna. Pokud se však jedná o brigádu, samozřejmě žákovi vyhovíme a umožní se mu jiný čas pro návrat z brigády.
„Snažíme se o spolupráci i s podniky v Janských Lázních.“
Podporujete v tomto ohledu žáky?
Ano. Snažíme se o nějakou spolupráci i s podniky v Janských Lázních. Do penzionu nedávno docházela jedna z našich žákyň. Pomáhali jsme také zařídit praxi žákyni v místě bydliště, tedy přímo v nově vzniklém bistru v centru města.
„Jsme moc rádi za spolupráci s podniky jako je Ergotep, družstvo invalidů.“
Mají žáci během studia možnost odborných praxí?
Během studia mají samozřejmě odborné praxe. Jsme moc rádi za spolupráci s podniky jako je Ergotep, družstvo invalidů. Jejich odborné praxe jsou perfektně vedené, výstup je opravdu profesionální a vědomosti, které žáci po dobu praxí získají, jsou skvělé. Za dobu mé funkce, tedy ředitelky, jsem nedostala jedinou zápornou reakci na praxi v Ergotepu.
Jsou také nějaká negativa?
Snad jediným důvodem je, proč jsou žáci nešťastní, že praxe končí. Dalším důvodem může být, pokud se jich praxe v následujícím ročníku netýkají. Stejně tak tomu je například v projektu Do praxe bez bariér. V tomto případě se může stát, že nesplňují podmínky pro účast v projektu, často z důvodu projektem stanovené věkové hranice. Proto se jich projekt netýká.
„Cílem je, aby dotyčný dělal pracovní činnost na úrovni v maximální možné míře dle svých schopností.“
Podnik pro odborné praxe vybírá škola nebo má žák i jiné možnosti?
Odborné praxe probíhají dvojím způsobem. Jako škola odborné praxe zajišťujeme, pokud si však žák najde jiný podnik, je to na jeho rozhodnutí. Víceméně, vše se samozřejmě odvíjí od přístupu zaměstnavatele k samotné odborné praxi. Stává se, že naše žáky nechají dělat podřadné práce, což je velká škoda. Jakákoliv firma, která začíná se sociálním podnikáním a zaměstnáváním osob se znevýhodněním přistupuje k tomu, že postižený člověk není od toho, aby dělal podřadnou činnost. Cílem je, aby dělal pracovní činnost na úrovni v maximální možné míře dle svých schopností. To je podnik, který ví, co dělá.
„Kdokoliv tuto práci dělá s tím, že jí chce dělat, tak je to to nejdůležitější.“
Otázka na závěr, co byste vzkázala kolegům, kteří také pracují s lidmi, kteří mají hendikep?
Nevím, co bych jim vzkázala. Kolegové, kteří pracují s takovými lidmi, sami dobře vědí, proč s nimi pracují a sami vědí, co jim ta samotná práce dává. Vzkazovat jim trpělivost, to je asi zbytečné. Vědí totiž, že trpělivost potřebují. Spíše jen obdiv a poděkování za to, že si tu práci vybrali. Víceméně, kdokoliv tuto práci dělá, obsah činnosti zná velmi pečlivě. Co se tedy týká nějakých rad, v tomto případě je to zbytečné. Jak jsem již zmínila, obdiv a poděkování. Kdokoliv tuto práci dělá s tím, že jí chce dělat, tak je to to nejdůležitější.
