Jste ve funkci ředitelky poměrně krátkou dobu. Jak jste spokojená?
Jsem velmi spokojená, jelikož jsem nevstoupila do ničeho nového. Na škole učím již téměř 25 let, moc dobře jsem si tedy uvědomovala, co mě čeká a na co si musím dát pozor. Vnímala jsem především potřebu určitých a hlavně potřebných změn.
Máte výhledově nějaké plány v rámci činnosti školy?
Jsme speciální školou. Plány mám již několik let, hlavním důvodem je totiž nesouhlas s povědomím nebo veřejným názorem, že speciální škola nemá své místo v systému vzdělávání. Myslím si naopak, že má.
Máte nějaký zdroj, kde čerpat informace?
Ano, například Finsko, kde začali s inkluzí v roce 1990. Právě zde jsme načerpali mnoho informací týkajících se vzdělávacích metod a péče o žáky se zdravotním postižením integrovaných do běžných škol, ale za přítomnosti speciálních pedagogů ve třídách. Ani tam však nedošlo k tomu, že by se úplně zrušily speciální školy. Došlo pouze k reformě těchto škol.
Jak byste si takovou reformu představovala?
Reformu si představuji tak, jak probíhá léta u nás ve škole, což je třeba právě integrace druhým směrem. Dopřát žákům zázemí, možnosti, kompenzační pomůcky, bezbariérovost, proškolený specializovaný tým na práci se žáky se zdravotním znevýhodněním a mnoho dalšího. Zároveň vést žáky k maximální samostatnosti, ukázat jim cesty, jak mohou fungovat ve společnosti a nebýt jen těmi závislými na pomoci druhých, nechat je prožít neúspěch při vzdělávání, dosahování cílů, ale zároveň úspěch a pocit hrdosti z vykonaného.
Zároveň poskytnout mnoho příležitostí k trávení společného času s vrstevníky zdravými, v rámci volnočasových aktivit (k tomu skvěle slouží naše Středisko volného času), setkávání, účasti na různých vzdělávacích například veletrhy fiktivních firem, projekty a kulturních i sportovních akcích.
„Je důležité, aby žáci měli možnost si projít opravdu intenzivním a cíleným výchovně vzdělávacím procesem.“
Co v tomto ohledu považujete za nezbytné?
Partnerské kontakty, přátelské kontakty, ale zároveň, aby měli možnost si projít opravdu intenzivním a cíleným výchovně vzdělávacím procesem. Takový proces vede nejen k tomu, že získají nějaké teoretické znalosti a základ k tomu, aby se mohli někde uplatnit, ale také abychom je mohli naučit základům dalším. Jak se posunout v sebeobsluze, soběstačnosti, prostě je na život připravit. Fakt, že dostane žák ve škole asistenta a je integrován do kolektivu zdravých dětí, nevede vždy právě k samostatnosti, ba naopak. Spousta lidí si neuvědomuje, že efekt je naprosto opačný.
„Samotný asistent tvoří bariéru mezi dotyčným a kolektivem jeho vrstevníků.“
Proč?
Protože je žák víceméně závislý na druhé osobě, což je v tomto případě asistent. Navíc samotný asistent tvoří ještě bariéru mezi dotyčným a kolektivem jeho vrstevníků. Zároveň vzniká bariéra i v ostatních aktivitách, které škola nabízí. Jen pro představu se může jednat o takový školní výlet. Právě v těchto chvílích by měl být žák sám sebou, budovat si vztahy s vrstevníky, ať už pozitivní či negativní, má možnost se s nimi sblížit, pobavit, ale i pohádat. Přes asistenta, který je mu neustále na blízku však tyto možnosti nemá, popřípadě omezené.
„Cílem je dokázat, že naše škola má velmi důležité postavení ve vzdělávacím systému u nás.“
Je něco, co byste v tomto ohledu ráda změnila?
Ano. Ráda bych, aby veřejnost pochopila a média přestala tlačit na rodiče ve smyslu, že jsme špatní rodiče, pokud neumožníme žákům, aby se vzdělávali v hlavním proudu. Velmi opatrně bych k tomuto tématu přistupovala. Je zapotřebí vzít v úvahu, že je vždy nějaké pro a proti. Existuje nějaký komplexní život žáka, který má určité potřeby. Navíc to nejsou pouze potřeby vzdělávací. Měli bychom brát v potaz, že se za mnoho let vybudovalo speciální školství se vším všudy. Je důležité přistupovat k problému a řešit potřeby jedince komplexně. Právě toto by se mělo podporovat, poukazovat, medializovat a propagovat, to je mým cílem. Cílem je prostě dokázat, že naše škola má velmi důležité postavení ve vzdělávacím systému u nás, tedy v systému středních škol.
„Odstranit bariéru fyzickou je ta nejjednodušší varianta.“
Ve škole máte žáky s různými hendikepy. Jak velkou šanci mají dle vašeho názoru na uplatnění na trhu práce?
Samozřejmě opět záleží na typu hendikepu. Vnímám, že v rámci inkluze a vzdělávání je však tělesné postižení nejlépe zařaditelné. Odstranit bariéru fyzickou znamená upravit budovu, prostředí, to je nejjednodušší varianta. Získáte peníze na podpůrná opatření, zakoupí se schodolez, nechá se postavit výtah a řešení je na světě. Stejně tomu tak je u zaměstnavatelů, kteří mohou v tomto ohledu využít dotace. Co se tedy týká tělesného postižení bez dalších kombinací, řešení se většinou najde.
Ostatní postižení, pokud se jedná o kombinovaná postižení, jako je DMO (dětská mozková obrna), neřešíme pouze tělesný hendikep, ale další kombinace. Mezi ně může patřit těžkost s vyrovnáváním se se změnami, těžkosti vyplývající z dysfunkcí (dysgrafie, dyslexie), soustředěnost, únava. To jsou signály pro zaměstnavatele, že problémy jsou daleko širšího charakteru, než je úprava prostředí. Zaměstnavatel by měl tato specifika a úskalí znát.
Jsou ještě další typy postižení?
Ano. Existují samozřejmě další postižení, která vyplývají z psychiatrických diagnóz. To je naprosto nejsložitější problematika.
Dále také ADHD. To je postižení, které víceméně člověk během svého života dokáže nějakým způsobem sám ovládat. Člověk, který dospívá, na sobě nemusí dát znát příznaky ADHD tak, jako je tomu v dětství, což je období, kdy projevy nejvíce převládají. Dospělý jedinec s ADHD má šanci na uplatnění. Něco jiného je pak Aspergerův syndrom a další typy autismu. To je dle odborníků velmi těžko zaměstnavatelná část populace.
„Plánujeme spolupráci s firmami, které jsou schopny a ochotny nabídnout odbornou praxi pro naše žáky.“
Připravujete žáky v rámci studia na trh práce jako takový?
Samozřejmě. V rámci studia mají žáci odborné předměty. V oboru obchodní akademie je to ekonomika a účetnictví, dále pak související fiktivní firmy a nově zavedené JA firmy našich žáků. Spolupracujeme s firmami, které poskytují praxe, zabývají se sociálním podnikáním. Jsou zároveň našimi partnery, mezi které samozřejmě patří Ergotep, družstvo invalidů. Je s nimi skvělá spolupráce a pro naše žáky je to úžasná možnost.
V rámci školy máme ještě další obory, praktickou školu, odbornou školu a momentálně nový obor, kterým jsou provozní služby. Plánujeme tak spolupráci s dalšími firmami, které jsou schopny a ochotny nabídnout odbornou praxi pro žáky.
„Měli bychom vytvořit systém spolupráce odborníků z praxe.“
Máte s nějakou firmou aktuálně rozjednanou spolupráci?
Ano. Otevírá se nám spolupráce s ProCharitu v Červeném Kostelci, ale také s dalšími organizacemi na chráněném trhu práce. Co se týká praxí, snažíme se realizovat různé besedy, přednášky a spolupracovat s odborníky přímo z praxe, na čemž se momentálně pracuje. Měli bychom vytvořit systém spolupráce odborníků z praxe.
