Davide, pracujete ve Státních léčebných lázních Janské Lázně, jako logoped. Můžete nám více přiblížit tuto činnost?
Pracuji v lázních pro dospělé. Pacienti, se kterými pracuji, mají naprosto odlišné potíže, než děti, které chodí do logopedických ambulancí v předškolním věku. Moji pacienti mají z velké části nějakým způsobem poškozený mozek. Nejčastějším důvodem jsou mozkové příhody, operace mozku, různé úrazy mozku nebo nervové choroby.
„Má činnost se dost liší od logopedické práce v ambulancích.“
Jaké poruchy máte konkrétně na mysli?
Poruchy řeči, které se mým pacientům mohou přihodit, jsou v zásadě dvojího typu. První z nich jsou dysartrie, což jsou poruchy hybnosti mluvidel. Těmto lidem se pak těžce vyslovuje, obtížně tvoří hlas a špatně polyká.
Dysartrie
Dysartrie je motorická porucha řeči. To znamená, že je narušena schopnost tvořit artikulovanou řeč, ale užití jazyka jako systému, který v sobě zahrnuje například informace o gramatických pravidlech a významech slov, nerušeno není.
Řeším s nimi tedy, jak hybnost rtů, jazyka, měkkého patra a hrtanu, tak polykání. Jedná se o velmi nebezpečný problém. Pacienti se mohou stravou udusit nebo utopit. Případně mohou při opakovaném průniku soust či doušků do dýchacích cest dostat zápal plic, který může být smrtelný.
Druhou skupinou jsou afázie, což jsou poruchy vyjadřování nebo porozumění a chápání řeči. Tito lidé například nerozlišují zvuky řeči, nebo nechápou význam slova, nebo si nejsou schopni zapamatovat sdělení. Jindy mohou mít problém s vybavováním správných slov či tvořením vět. Případně mají problém naplánovat, provádět a kontrolovat drobné pohyby mluvidel, kterými se realizují zamýšlená slova.
Afázie
Afázie je narušení již vyvinuté schopnosti porozumění a produkce řeči. Vzniká při organickém poškození, zpravidla levé mozkové hemisféry a nejčastější příčinou jsou cévní mozkové příhody, úrazy hlavy, nádory mozku či degenerativní onemocnění.
Buď potom vyslovují hlásky v nesprávném pořadí, nebo vytváří jiné hlásky, než chtějí. Anebo se zablokují, zasekávají v provádění artikulace, opakují jedno třeba i nesmyslné slovo dokola nebo s námahou vyprodukují dejme tomu jedno slovo za minutu. Dalšími poruchami, které s tím souvisí, jsou poruchy ztráty schopnosti číst, psát, počítat a mnoho dalších těžko uvěřitelných obtíží. Má činnost je tedy dost jiná, než ta, která se obvykle odehrává v ambulancích.
Jak jste se k logopedii dostal?
Popravdě řečeno, byl to sled úplných náhod a nedopatření. Na druhou stranu, při zpětném pohledu to vypadá skoro zákonitě. Jako bych se měl stát logopedem. Ale z mé vlastní vůle to opravdu nebylo. (smích)
Baví tato činnost logopeda?
Baví mě to velice. Jsem za tuto práci vděčný. Přišel jsem k ní, jako slepý k houslím, ale zjistil jsem, že mě na ně baví hrát.
„Obsah logopedie je mnohem širší, než je obecně známo.“
Nečekal bych logopedii v lázních. Jste v tomto ohledu ojedinělí?
Ne tak úplně. V lázních a odborných léčebných ústavech, které jsou zaměřeny na pohybový aparát, se logopedi vyskytují často. Spousta logopedů pracuje v nemocnicích na jednotkách intenzivní péče, neurologii, ORL a na lůžkových odděleních. Logopedi asistují také při operacích mozku při vědomí, kdy kontrolují, zda operatér nepoškozuje operovanému centra řeči. Obsah logopedie je mnohem širší, než je obecně známo.
Co je v této oblasti práce s člověkem nejdůležitější?
Pro mě je důležitý pocit, že jsem užitečný, že jsem našel správný způsob, jak člověku pomoci. A že jsem přiměl pacienta k motivované spolupráci.
Četl jsem rozhovor, ve kterém říkáte, cituji: „Logopedie není jen o správné výslovnosti, někdy musíte člověka znovu naučit mluvit a chápat.“ Jak je to?
Myslím si, že jsem na tuto otázku už trochu odpověděl. Myslel jsem tím, právě ony získané poruchy řeči způsobené poškozením mozku.
Dá se říci, že vše, co jsme se v životě naučili o světě, můžeme během okamžiku ztratit. A záleží na řadě faktorů, zda bude ztráta vratná či nevratná. Můžeme přestat poznávat věci, na které se díváme, dejme tomu třeba krabičku sirek. Dobře ji uvidíme, ale přesto nezjistíme, co to je, dokud ji nevezmeme do ruky nebo neuslyšíme její zvuk. Můžeme přestat poznávat zvuk. Jasně zvuk slyšíme, ale nerozeznáme, jestli je to štěkot psa nebo troubení auta. Můžeme si také přestat uvědomovat polovinu svého těla, můžeme ji považovat za cizí nebo úplně neexistující. Takových poruch je řada.
Amyotrofická laterální skleróza
Je progresivní, fatální, neurodegenerativní onemocnění motorických neuronů mozku a míchy, způsobující degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních buněk centrální nervové soustavy, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby.
Kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován, při zachování psychických a mentálních schopností.
Logopedii lze aplikovat v jakékoliv fázi života člověka?
Ano, určitě. Logopedi řeší už poruchy sání a polykání u kojenců. A já zase pracuji s pacienty na sklonku života, kteří trpí poruchami komunikace způsobenými demencemi nebo umírají na amyotrofickou laterální sklerózu nebo jinou degenerativní chorobu.
Dříve jste pracoval na obchodní akademii dnes už Olgy Havlové, jakou jste měl funkci? Popřípadě, jaké aktivity jste realizoval?
Tehdy jsem začal na této škole pracovat při studiu logopedie na vysoké škole v roce 2001. Moje tehdejší funkce se nazývala asistent pro sociální rehabilitaci. Jezdil jsem s týmem k integrovaným dětem do škol a školek, zajišťoval jsem logopedickou intervenci u žáků obchodní akademie a vyučoval jsem v rámci kurzu doplnění základního vzdělání absolventy zvláštních škol, kteří se na zvláštní školy dostali nespravedlivě kvůli tělesnému postižení. A také jsem spolu se svou ženou a dnes už bohužel zesnulým kamarádem Jindrou Kalivodou při škole založil a vedl divadelní soubor.
Přejděme k jinému tématu. Ilustroval jste dvě knihy Václava Uhra. Jakým způsobem ke spolupráci došlo?
Ke spolupráci došlo tak, že Václav byl právě jedním z herců v našem dramatickém souboru. Později začal psát blog a když se rozhodl vydat výběr svých sloupků knižně vlastním nákladem, požádal mě, jestli bych mu tu knihu neilustroval. Jak je u Vaška obvyklé, zeptal se dva dny předtím, než měl dát knihu do tisku. Tahle samizdatová knížka Zalitý kaktus se pak dostala do rukou Zdeňku Svěrákovi, který v ní našel zalíbení a prosadil ji k oficiálnímu vydání v nakladatelství Grada. A když pak Vašek chystal druhou knížku, oslovil mě znovu. Myslím si, že už to bude tradice. Já bych o to rozhodně stál.
Máte další podobné koníčky kreativního či jiného zaměření?
Ještě píšu texty k písničkám, což je moje veliká radost. Skládám pro vlastní kapelu Jarabáci, se kterými jsme společně nahráli už tři desky, a pak jsem také textařem Poutníků, proslulé bluegrassové skupiny z Brna. A ještě pomáhám s písničkami populárnímu zpěváku Láskovi; několik našich hitů už protáčejí rádia v Penny Marketu a Hypernově. (smích) A potom mám sem tam jednotlivé texty u jiných skupin.
Otázka na závěr: Máte mnoho činností. Co se Vám v životě povedlo nejvíce? Na co jste opravdu pyšný?
No, jednoznačně jsou to mé dvě dcery. Jsou to nádherné bytosti, což mají nejspíš po mamince. A taky se mi povedl dřevník za domem. (smích)
