Pracujete v integračním sociálním podniku na pozici vedoucí střediska integrace. Co si můžeme představit pod pojmem integrace?
Osobně integraci vnímám jako nejvyšší stupeň socializace, tedy začlenění člověka do společnosti. Pojem začlenění je však velice obecný. Začlenění do společnosti chápu jako vedení běžného každodenního života, tedy aktivní život. Dotyčný nesedí doma, není izolovaný, chodí do práce, setkává se s lidmi, je s nimi v kontaktu. Rozhodně není pasivním příjemcem dávek, vede právě aktivní život, jak jsem již zmiňovala. Integrace je pro mne pocit přijetí, opakem vyčlenění a osamocení.
„Je důležité vše vzájemně sladit, dojít k nějakému kompromisu, kooperaci.“
V podniku pracujete s komplexní integrací. Jedná se o nadstavbu integrace samotné?
Jelikož pracuji v integračním sociálním podniku, tak si myslím, že komplexní integrace je v tomto případě nezbytná a zcela přirozená. Komplexní integrace je vlastně soubor nástrojů, které podnik využívá pro práci s lidmi s hendikepem, aby mohli vykonávat svou práci, došli k plné integraci, a to jak v životě pracovním, tak i soukromém.
Co se týká přístupu v rámci integrace, osobně zastávám takový ten koadaptační přístup, tedy oboustranný proces, kdy odlišnost jedince je problémem i společnosti. Pokud se vyskytnou jakékoliv bariéry, které mohou bránit samotné integraci, a to jak na straně zaměstnavatele či zaměstnance, je potřeba je odstranit. Je důležité vše vzájemně sladit, dojít vzájemně k nějakému kompromisu, kooperaci. Na vše je potřeba se dívat z různých úhlů pohledu a hledat zmíněný kompromis.
„Mým úkolem je především koordinace celého procesu integrace zaměstnanců.“
Jste vedoucí střediska integrace. Co obnáší vaše činnost?
Mým úkolem je především koordinace celého procesu integrace zaměstnanců. Samotný proces začíná u zájemců o práci, setkávám se i s uchazeči. V rámci integrace však působím v průběhu celého zaměstnání dotyčného jedince. Pod středisko integrace zároveň spadá sociální služba, kde působím jako metodik.
Zmínila jste sociální službu, pracujete ještě s jinými středisky v podniku?
Spolupracuji s personalisty, tedy s personálním oddělením. Zároveň také se sociální službou a vzdělávacím střediskem v našem podniku.
„Personalistika má velmi blízko svou činností k integraci.“
Jak jste se k tomuto oboru dostala?
K integraci jako takové jsem se dostala přes personální činnost. V Ergotepu jsem začínala tehdy jako personalistka, resp. náborář nových zaměstnanců. Mou činností byla práce s lidmi, motivace a jejich podpora. Personalistika má velmi blízko svou činností k integraci. Postupem času se ze střediska personalistiky vyčlenilo středisko integrace samotné. Mým prvním úkolem v rámci tohoto nového střediska byla registrace, tedy založení naší nynější Sociální služby-sociální rehabilitace.
„Personalista vycítí, kdy je zapotřebí vyšší míra podpory ze strany střediska integrace.“
Zmínila jste, že spolupracujete s personálním oddělením. Jak?
Pokud má personální oddělení nového uchazeče s těžším typem hendikepu, tak mě kontaktuje. Samotný personalista vycítí, kdy je zapotřebí vyšší míra podpory ze strany střediska integrace. Jedná se o fázi ještě před přijetím do zaměstnání. Pokud se domluvíme, uchazeče přijmeme do zaměstnání. V jeho začátcích působím jako „nárazník“ pokud to tak mohu říci, mezi začleněním dotyčného v zaměstnání, ale i v jeho osobní životní rovině. Dále je nutná intenzivní spolupráce se střediskem sociální služby.
V tomto okamžiku, v rámci integrace, začíná má zásadní činnost, kterou je podporovat, motivovat a svým způsobem tzv. zplnomocňovat, pro toto se používá termín empowerment, naše zaměstnance k tomu, aby svůj život vzali do svých rukou, aby se naučili samostatnému životu. V tomto mám samozřejmě podporu naší sociální služby, ale i dalších středisek v rámci celého podniku.
„Pokud zaměstnanec potřebuje nějakou podporu, musí si říci.“
A se sociální službou?
Středisko integrace je jakýmsi „spojovníkem“ mezi zaměstnavatelem, tedy nadřízeným, samotným zaměstnancem a zároveň sociální službou. Rozvoj jeho osobní roviny, již řeší právě sociální služba. Takový proces musí být vždy oboustranný. Pokud zaměstnanec potřebuje nějakou podporu, musí si říci, my hledáme řešení a snažíme se mu pomoci.
O jakou podporu se může jednat?
Může nastat situace, kdy se u zaměstnance změní jeho zdravotní stav. To může být důvodem změny pracovní pozice či upravení činnosti. Já jsem ten člověk, který je zárukou efektivity procesu integrace a naplnění cíle integrační personalistiky. Cílem je, že člověk vykonává pracovní pozici, která maximálně využívá jeho schopnosti a dovednosti, navíc ho udržuje v dobrém zdravotním stavu. Taková činnost jej nestresuje, není pro něho zátěží, ale naopak přínosem. Zaměstnance tedy propojím s jeho nadřízeným a zároveň sociální službou. Ta dotyčného podporuje, nám tak pomáhá a dává zpětnou vazbu, jak se daří zapracování a jaké činí kroky.
Daří se integrovat lidi v podniku?
Myslím si, že ano, daří. Procházíme určitým vývojem. Určitě nám v integraci pomohlo nové sociální bydlení Bosna, které vzniklo v loňském roce. Kapacita je našimi zaměstnanci naplněna. Bydlení je vlastně zásadní otázkou v životě člověka, je to jedna ze základních potřeb. Ty jsou pro člověka důležité, bez nich bychom nemohli dojít k potřebě nejvyšší, kterou je seberealizace. Otázka bydlení tak našim zaměstnancům velmi pomohla.
„Bydlení je zásadní otázkou v životě člověka.“
Může se stát, že se něco v procesu integrace nezdaří a proces samotný musí být opakován?
Ano, máme tu zkušenost. Nemohu však říci, že by se proces integrace jako takový úplně nezdařil. Můžeme dojít k určitému mezistupni integrace, jelikož sama integrace má těchto stupňů hned několik. Hlavním cílem je však plná integrace. To znamená opravdu vést plnohodnotný život, šťastný život, kdy budu mít práci, která mě baví a navíc budu spokojený i v osobním životě. Pokud nastane v procesu nějaký zvrat, je tu opět středisko integrace, které potřebný proces znovu nastartuje. Vrátíme se do původního plánu, popřípadě hledáme jiné způsoby řešení, znovu zapojíme sociální službu, případně zapojíme další kolegy. Je potřeba, aby se dotyčný cítil na své pracovní pozici spokojený. Pokud mu něco nevyhovuje, necítí se dobře, je zapotřebí to řešit. V rámci integrační personalistiky jsou nástroje, které dotyčnému pomohou. Spolu s personalistou hledáme jiné vlastní možnosti. Z našich zkušeností máme mnoho řešení.
„Vždy se najde řešení, je to vždy především o individuálním přístupu.“
Máte nějaké konkrétní příklady?
Ano, těch možností je více, jak jsem již zmiňovala. Nejčastějším příkladem je to, že OZP zaměstnanec přecení své síly a možnosti. Poté přistupujeme například ke zkrácení úvazku, střídání pracovních pozic, kombinování pracovní činnosti na dvou střediscích. Vždy se najde řešení, je to vždy především o individuálním přístupu.
Proces je správně nastaven a člověk je schopen samostatně fungovat. Pracujete s ním v rámci integrace ještě dále?
Pokud je dotyčný plně integrován, má na středisku integrace vždy dveře otevřené. Stejně tomu je na všech střediscích, které fungují a spolupracují při zapracování dotyčného do pracovní pozice. To znamená personalista, sociální služba, případně vzdělávací centrum. Osobně se zajímám o zaměstnance, se kterými jsem spolupracovala, kterým jsem pomáhala při začlenění do pracovního života. Zpětná vazba je pro mě velice důležitá. Zároveň si kontroluju, zda směřujeme s dotyčným správným směrem, tedy tím, který jsme nastavili zpočátku.
