Na konečnou verzi vládního nařízení týkajícího se zvýšení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním podle § 78 zákona o zaměstnanosti netrpělivě čekají firmy, které na chráněných pracovních místech tyto lidi zaměstnávají. Se zvýšením příspěvku vázaného na letošní lednový růst minimální mzdy je podle návrhu nařízení vlády počítáno až ve čtvrtém kvartále. Zatím si zaměstnavatelé musí s propadem financí poradit sami, k čemuž se navíc přidaly problémy spojené s koronavirovou krizí. „Skutečnost, že příspěvek nebyl dosud valorizován, způsobila i to, že jsme lidem museli sáhnout na prémie. Díky tomu se výrazně snížil rozdíl v odměňování mezi produktivními a méně produktivními zaměstnanci, takže ti více produktivní jsou logicky demotivováni neadekvátním ohodnocením. A s takovými zaměstnanci se potom špatně pracuje,“ upozornil na jeden z negativních důsledků pozdního řešení „osmasedmdesátky“ předseda představenstva brněnské firmy MYJÓMI družstva invalidů, které v několika dílnách po celé republice zaměstnává více než čtyři stovky lidí, Petr Horký.
Příspěvek by se měl z 12 800 korun zvýšit na 13 600, v lepším případě by se mohlo podařit prosadit částku ve výši 13 900 korun a navíc s účinností už od třetího kvartálu, čehož se snaží dosáhnout Asociace zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením. Otázkou je, zda i nejvyšší navržená částka by byla postačující. „Podle mého názoru by 13 900 korun stačilo v případě, že pokud se od 1. ledna 2021 opět zvýší minimální mzda, bude tento rozdíl zaměstnavatelům znovu kompenzován, a to hned od prvního kvartálu příštího roku,“ vyjádřil se Petr Horký.
Chybí komplexní řešení
Kdyby se podařilo prosadit účinnost zvýšeného příspěvku už od třetího kvartálu, mělo by to bezesporu pozitivní dopad na financování podniků, ale sotva by to ovlivnilo rozčarování zaměstnanců, kteří odvedli maximální pracovní výkon, aniž by za něj byli odpovídajícím způsobem odměněni. „Zpětně jim prémie za dobu, kdy příspěvek nebyl valorizován, vyplatit nemohu, protože by nebylo z čeho. A demotivace produktivních zaměstnanců může vést ke ztrátě jejich chuti do práce, možná budou i zvažovat odchod jinam. To ale ve výsledku může ještě zhoršit jejich další uplatnění na trhu práce, protože jestliže obratem nenajdou novou práci, která by odpovídala jejich schopnostem, jejich pracovní návyky se postupně zhorší,“ vysvětlil Petr Horký.
Zaměstnavatelé zdravotně znevýhodněných osob by uvítali zejména komplexní řešení dané problematiky. Tedy nejen automatickou valorizaci příspěvku v závislosti na růstu výše minimální mzdy a vypláceného s co nejmenším prodlením, ale i další jasně nastavená a funkční pravidla. „Myslím si, že by rovněž mělo být zohledněno rozlišení zaměstnanců podle typu jejich zdravotního znevýhodnění, jak moc se jim je třeba věnovat, zda potřebují asistenci, případně jakou činnost vykonávají, a v tom případě by bylo vhodné odstupňování příspěvku. Někde pracují lidé, kteří jsou „téměř zdraví“, ale jinde zase zaměstnanci s mentálním nebo psychickým znevýhodněním, kteří potřebují zcela jinou péči i styl práce a spolupráce,“ dodal Petr Horký.
