Bistro u dvou přátel je součástí obecně prospěšné společnosti Skok do života. Mohla byste stručně představit její činnost?
Skok do života je organizace, která pracuje s dospělými lidmi s mentálním postižením. Funguje od roku 2004, letos máme tedy 15 let výročí. Původně jsme poskytovali pouze Sociální službu-sociální rehabilitace. Začínali jsme s pěti klienty, kteří se snažili připravit na práci a samostatné bydlení. Postupem času jsme začali jednotlivé služby rozšiřovat, jelikož se naši lidé začali připravovat na práci, ale žádná možnost na volném trhu práce pro ně nebyla. Z tohoto důvodu jsme založili dílnu s chráněnými pracovními místy La dílna, ve které někteří začali pracovat. Poté vzniklo Bistro u dvou přátel, náš sociální podnik. Spolu s tím vznikly další služby, které na tuto činnost navázaly. V současné době máme službu s názvem Podpora samostatného bydlení, dále Chráněné bydlení a aktuálně máme také nově registrovanou službu Sociálně terapeutická dílna.
„Je fajn, pokud se do 30 osamostatníme od maminky a zjistíme, že vše není úplně automatické, počínaje vypráním a konče vyžehleným prádlem ve skříni.“
Jaká je činnost jednotlivých služeb, které jste zmiňovala?
Sociální rehabilitace je služba, kterou u nás využívají lidé s mentálním postižením, kteří ukončili školní docházku a v současné době se připravují, aby mohli získat uplatnění. Pro tyto jedince se nám nikdy nejevil přechod ze školy přímo do práce úspěšně. Tito lidé většinou zůstávají doma nebo dochází do denního stacionáře. Ten dle mého názoru není úplně totožný s běžným životem. U nás se mohou připravit na potřebnou činnost, získat všechny možné a především potřebné dovednosti a schopnosti. Mohou však posílit i to, co se naučili ve škole, využít stáží na pracovišti, tím snáze jsou schopni zaměstnání získat, ale také si jej udržet.
Podpora samotného bydlení je službou, kde klienty připravujeme na samostatné bydlení. Pokud se nám v rámci našich zkušeností s lidmi s mentálním postižením jeví dotyčný připravený, je fajn, pokud se do 30 osamostatní od maminky a zjistí, že vše není úplně automatické, počínaje vypráním a konče vyžehleným prádlem ve skříni. Proto jsme se rozhodli, že budeme vést naše klienty k tomu, že se mohou již v tomto věku osamostatnit a bydlet. Na tyto činnosti je zároveň připravuje právě Sociální služba-sociální rehabilitace. Naším cílem je, aby klienti mohli bydlet sami pouze s přiměřenou podporou, kterou potřebují. Není tady možné, aby v tomto druhu bydlení skončil člověk, který je naprosto schopný a soběstačný.
„Věřím, že se najdou noví lidé, kteří do bistra budou vnášet své vlastní a nové invence.“
Bistro je sociální podnik, jakou funkci v něm vykonáváte vy?
V současnosti působím jako vedoucí bistra, které je však v pozadí. Mým cílem je, pokud možno co nejdříve, předat bistro další generaci pracovníků vedení a fungování v něm. Bistro jsem zakládala v roce 2011. Většina věcí, které jsme zde nastavovali v počátku s první skupinou lidí, kteří tu fungovaly, zůstala stejná. Musím říci, že to byla práce hodně náročná, navíc spousta cest byla formou pokus omyl. Nikdo z nás nebyl skvělý odborník na podnikání. Díky našemu velkému odhodlání a snaze udělat vše nejlépe, jsme měli prostor i pro řadu chyb. Vše jsme zvládli a musím přiznat, že po pěti letech provozu bistra na plný výkon jsem již unavená. Věřím však, že se najdou lidé, kteří do bistra budou vnášet své vlastní a nové invence.
Původně bistro vzniklo jako projekt. Pokračuje stále nebo již funguje mimo projekt?
Projekt byl dvouletý, následně byla ještě tři roky udržitelnost, kterou jsme krásně zvládli překonat. Hodně se nám tehdy ulevilo. Nyní je bistru sedm let, takže již dva roky přesluhuje. Tehdy nám spousta lidí říkala, že vydržíme maximálně do udržitelnosti a bude konec. Co se týká fungování v současnosti, nebyli bychom schopni fungovat bez příspěvku z Úřadu práce ČR. Jsme velice rádi, že máme tuto možnost.
„Dali jsme příležitost nejen lidem s mentálním postižením, ale třeba i lidem s psychiatrickým onemocněním.“
Kolik máte v současnosti zaměstnanců?
Z bistra, kde původně fungovalo sedm lidí s mentálním postižením, máme aktuálně 32 zaměstnanců se zdravotním postižením. Dali jsme příležitost nejen lidem s mentálním postižením, ale třeba i lidem s psychiatrickým onemocněním. Pomohli jsme například službě Péče o duševní zdraví, aby měla možnost některé své pracovníky vhodně umístit a tady zaměstnat. V Hradci Králové jiná možnost není a nám se navíc spolupráce s nimi skvěle osvědčila. Máme také lidi se smyslovým postižením. Je dobře, že bistro máme.
Vnímáte ve vaší činnosti ještě nějaký další přínos?
Domnívám se, že pomáháme i tomu, aby byli lidé s postižením pro stát levnější. Vrátí se nám to tím, že dostaneme příspěvek z Úřadu práce ČR, aby mohli být aktivní a pracovat. Byť by to bylo na čtyři hodiny denně nebo jen na jednu hodinu. Oceňujeme, pokud je dotyčný schopen od pondělí do pátku přijít pracovat.
„Máme také zaměstnance, kteří mají smyslové postižení.“
Zmiňujete, že jste rozšířili cílovou skupinu. Kdo jsou tedy vaši zaměstnanci?
Jak jsem již zmínila, převážně zaměstnáváme lidi s mentálním postižením, kteří prochází našimi sociálními službami a jsou připraveni na práci. To bývá nejčastější cílová skupina, pro ně také bistro vzniklo. Zároveň dáváme příležitost také lidem s psychiatrickým onemocněním, kteří spolupracují na svém zdraví a jsou v nějakém kompenzovaném stavu a chtějí tak i zůstat. Máme také zaměstnance, kteří mají smyslové postižení.
„Nikdy jsme nechtěli být ve Skoku objímající náručí.“
Vaši zaměstnanci mají možnost využívat Sociální službu-sociální rehabilitace. Máte svou vlastní v rámci činnosti?
Naši lidé k nám přichází po sociální rehabilitaci. Pokud u nás i nadále využívají nějaké další služby, většinou to bývají služby s názvem Podpora samostatného bydlení, někteří i Chráněné bydlení. Do sociální rehabilitace již nemusí chodit, na práci jsou připraveni, protože již pracují. Úplně by nedávalo smysl je do sociální rehabilitace vracet. Mohou ji však požádat v jednotlivých konkrétních úkonech, pro představu v hospodaření s penězi.
Nikdy jsme nechtěli být ve Skoku objímající náručí. Mezi našimi týmy to funguje tak, že jeden člověk nefunguje na více pozicích. I přenos informací je značně omezen. Vždy je zapotřebí souhlasu klienta. Máme však pracovníky, kteří chtějí bydlení a zároveň zvládat činnost v práci. Pokud nastane nějaká krize, sejdeme se společně na základě potřeby daného klienta. Dotyčný si pozve svého klíčového pracovníka a společně hledáme řešení, jak podchytit daný problém. Klient má v práci krizi, nechodí do ní, nebaví ho, hádá se s ostatními, hledáme tak příčinu a zároveň se snažíme klienta motivovat, jak situaci řešit.
Říkala jste, že lidé k vám přichází ze Sociální služby-sociální rehabilitace. Odkud?
Většinou přicházejí z naší služby sociální rehabilitace ze Skoku do života. Někdy přicházejí také ze služeb Péče o duševní zdraví. V Péči o duševní zdraví mají sociální rehabilitaci a navíc poskytují i terénní služby v rámci tréninkových bytů.
