Tento typ integračního sociálního podnikání má dle mého názoru velmi silnou perspektivu, z hlediska ekonomicky udržitelného způsobu řešení integračních potřeb hned několika cílových skupin. Města a obce díky tomu, že disponují značným objemem tzv. obecních prací a zároveň cílovou skupinou potřebných z řad zejména svých občanů, celkem logicky po integračním sociálním podnikání pokukují.
Obecní práce by nemusely být nutně pouze práce na údržbě, obecních venkovních pracích či jiných technických činnostech, ale ve světě je normální, že takto zorganizované podniky provozují obecní informační centra, knihovny či plavecké bazény.
Jenom u nás vymýšlejí myslitelé z řad, zejména neziskových subjektů důvody proč by to nemělo jít, nebo alespoň ne tak lehce. Tak se dozvídáme, že obce a města nemohou být majiteli 100% obchodního podílu případných integračních sociálních podniků. Nejčastěji jsou zmiňované dva důvody, kterými jsou politicky krátký život obecních politiků a udržení dlouhodobosti podniků přes více volebních období a nedemokratičnost řízení.
Jde o velmi zúžený pohled na problematiku, na obce a města by nemělo být pohlíženo jinak, než na další zakladatele integračních sociálních podniků jakými jsou například církev či NNO. Jinak jde o diskriminační a nekoncepční pohled, který určitě neslouží k rozvoji integračního sociálního podnikání a maximalizaci jeho pozitivních dopadů na společnost.
Možné je uvažovat ještě o jednom důvodu, kterým je částečná návaznost některých neziskových organizací, které si říkají sociální podniky na poskytování dodavatelských služeb obcím a městům a snaha tyto obchodní vztahy upevnit.
Je potom možné se obávat zdali není komunální integrační sociální podnikání částečně v zajetí neziskového lobby.
Bylo by určitě konstruktivnější, než něco negovat, hledat způsoby, jak tuto problematiku nastartovat a systémově řídit s přesahem na řešení komplikovanějších problematik, kterou je třeba věc řešení veřejně prospěšných prací.
