Tady se musím trochu zastavit. Po celou dobu koronavirové krize jsem se zdráhal psát rady a polemizovat s tím, co vláda dělá pro zmírnění dopadů této krize. Trochu se tomu bráním i nyní. Nechci nikomu radit. Nechci být generálem po bitvě. Na druhou stranu mi to však nedá. Chce se mi toho tolik okomentovat. Třeba proč někdo deklaruje, že pomůže a pak dlouho nic? Proč se chce někdo raději soudit o náhradu škody a nechce se dohodnout? Nebo proč jeden dostane a druhý ne? Zastavím se jen u toho posledního.
Mezi mnoha opatřeními vlády, které mají podnikatelům ulehčit dobu, kdy nemohou vůbec podnikat nebo mohou podnikat jen částečně, je i program MPSV nazvaný Antivirus. Někdy se mu také říká takovým špatně vyslovitelným německým slovíčkem, které se překládá jako částečná zaměstnanost, ale tou tento program opravdu není. Stát zavedl od vyhlášení nouzového stavu program, který zaměstnavatelům plně nebo částečně kompenzuje náhrady mzdy vyplácené z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Podnikatelé mohou podle druhu překážky, která se odvíjí od důvodu pro tuto překážku, žádat o zpětné proplacení 60 – 100 % nákladů na vyplácení náhrady mzdy. Program má řadu problémů. Úřad práce například, zejména v Praze, nestíhá jeho administraci a kompenzace vyplácí s velkým zpožděním. S programem jsou spojeny také některé administrativní potíže. To jsou však obecně známé věci a podle mého názoru navíc nejsou úplně zásadní. V médiích a ve veřejné diskusi jsem však dosud nezaznamenal reakci na problém spojený s tím, že zaměstnavatelé OZP na chráněném trhu práce jsou v rámci tohoto programu znevýhodnění oproti ostatním zaměstnavatelům. Ano je to tak. Tento program nepřistupuje ke všem rovně. Je tedy diskriminační. O čem, že konkrétně mluvím?
Pro všechny zaměstnavatele, mimo zaměstnavatelů z řad veřejné správy, jsou v programu na první pohled stejné podmínky. Pokud se však podíváme podrobněji, tak příspěvek podle tohoto programu není možné čerpat na zaměstnance, který je OZP a který je současně podpořen příspěvkem podle § 78a zákona o zaměstnanosti. To zní logicky. Podle mého názoru to však úplně logické není. Zákon o zaměstnanosti byl na dobu krize novelizován a umožňuje čerpat příspěvek podle §78a i na náhradu mzdy vzniklou v důsledku překážek v práci na straně zaměstnavatele. To v normálních časech není logicky možné. Potud by se zdálo, že je problém vyřešen, ale není. V době krize stát přiznává zaměstnavatelům, podotýkám všem vyjma zaměstnavatelů na chráněném trhu práce, příspěvek na náhrady mzdy. Přiznává jim tedy něco navíc. Zaměstnavatelům OZP na chráněném trhu práce však nic navíc nepřiznává. Tito zaměstnavatelé dostanou stejný příspěvek, jako v době mimo krizové. Dostanou tedy to, co jim normálně náleží z důvodu, že zaměstnávají osoby, které jsou handicapované na trhu práce. Nedostanou nic navíc za to, že mají další náklady spojené s krizí! Jednomu je tedy krize částečně kompenzována a druhému nikoli.
To, co je na výše uvedeném modelu úplně nejhorší, je skutečnost, že jsou zaměstnavatelé OZP na chráněném trhu motivování k tomu, aby nechali své zaměstnance doma na tzv. překážkách. Pokud totiž zastaví výrobu a nechají lidi doma, tak dostanou stejný příspěvek a navíc sníží své provozní náklady. Zachovat výrobu nebo udržet poskytování služeb se jim prostě nevyplatí. Demotivační tlak programu Antivirus dopadá samozřejmě i na ostatní zaměstnavatele, ale v případě chráněného trhu je o dost silnější a má daleko větší následky. Řada zaměstnanců se na tento trh již nemusí nikdy vrátit. Také toto mohou být důsledky nerovného přístupu.
Jak z toho ven. Jistě existuje celá řada cest. Určitě by měl být volen rovný přístup, a i zaměstnavatelé na chráněném trhu práce by měli dostat kompenzaci za to, že udrží zaměstnanost. Osobně vidím jako nejefektivnější nástroj snížení nebo odpuštění odvodů spojených s výplatou mzdy. Toto mohl být velmi účinný a rychlý nástroj, jak bez dotačního přerozdělování, transparentně, rychle a bez administrativní zátěže pomoci všem. Vláda nyní s tímto krokem pro nejmenší zaměstnavatele snad počítá, ale nevím, jestli nebude pozdě. Také doufám, že se tato pomoc bude týkat všech malých a středních podniků a nikoli jen některých. To by byla opravdu dost „nedovolená podpora“!
