Honza Forbelský, jeden z nájemníků Bosny. | foto: ISP21
První rok mého působení v Proseči jsem bydlel v městském bytě, kde funguje pečovatelská služba města Proseč. Už v té době jsem věděl, že jednou budu bydlet v krásném novém bytě, byl to můj veliký sen. Začátky pro mě nebyly vůbec jednoduché, proto si cením toho, že jsem se nevzdal a vytrval jsem. Tehdy jsem se na nový byt moc těšil a můj sen se stal skutečností.
Pamatuji si to jako dnes. Podepsal jsem nájemní smlouvu a veškeré potřebné dokumenty. Jen pro informaci, byt jsem měl již zamluvený, sám jsem si vybral, kde budu bydlet. Bylo to před Vánoci a já věděl, že největší dárek se blíží. Budu bydlet ve „svém“. Určitě je vám jasné, že jsem vše nezvládl sám. Máte pravdu. Zajímá vás, jak to všechno bylo? Jak jsem to zvládl?
Se stěhováním do nového bydlení mi pomohli mí skvělí kolegové z Ergotepu. Ten den přijeli brzy ráno s nákladním autem, vše jsem měl sbalené a připravené. Uběhly slabé dvě hodiny a veškeré mé krabice, balíky, tašky, no zkrátka vše bylo v novém bytě. Bylo toho opravdu mnoho, věřte mi. Během stěhování jsem také objevil spoustu věcí, které jsem mnohokrát marně hledal. Stěhování je tak fajn i v organizaci mnoha věcí. Po ranní akci, kterou jsem nazval „Kulový blesk“ jsem ještě ten den odjížděl na Vánoce k rodičům, kteří pro mě přijeli. S mamkou jsem byt důkladně prozkoumal a přeměřil jednotlivé místnosti. Těšil jsem se, až budu vybírat nábytek a vybavení bytu. Během Vánoc jsem tak zjistil, že by mě bavilo navrhovat interiéry. Ono, je to fajn a jednoduché, do chvíle, kdy zjistíte, kolik budou reálné náklady. O to více si však vážím toho, že jsem vše zvládl. Rád bych také poznamenal, že jsem občas jako Karafiátovic brouček, také nerad vyhazuji věci a ukládám si je. Jistě si tak dovedete představit, jaký byl objem mých věcí ke stěhování. Koneckonců, bydlím sám, mám čisto, tak se snad nic neděje.
Nyní je to téměř rok, co bydlím v novém. Bydlím sám, člověk se o sebe musí umět postarat. V městském bytě jsem využíval úklidových služeb, což bylo také podmínkou pro možnost ubytování. Bylo fajn mít uklizeno bez práce, ale každá mince má dvě strany. V současnosti si veškerý úklid organizuji sám, stejně to mají i moji kamarádi na vozíku. Co zvládneme, zvládneme, s ostatními věcmi si pomáháme navzájem. Úklid společných prostor a prostor přilehlých nám zajišťuje provoz Ergotepu. Už se také těšíme na novou zahradu, která se pomalu, ale jistě rýsuje do nové podoby. Bude fajn si vypít kávu po práci odpoledne na zahradě. Co se týká domácích činností, jako je praní, žehlení, úklid bytu, vaření, vše zvládáme svépomocí. Máme vzájemně také jeden druhého, všichni bychom si měli pomáhat, co říkáte? Vlastně, když už jsem zmínil vaření, to není tak jednoznačné. Je dobré zmínit, že máme v rámci sociální služby Ergotepu možnost také nácviku vaření. Ve vlastní kuchyni si tak za pomoci našich kolegyň můžeme uvařit či upéct, na co jen máme chuť. Tato činnost samozřejmě probíhá po pracovní době, a to po předchozí domluvě.
Jak jsem již zmiňoval, vše nezvládneme sami. Já osobně jsem si nedávno nechal umýt okna. Kolegyně z práce byly velmi obětavé, já jim ještě jednou tímto děkuji. Co by to však bylo za život, kdyby člověk neměl sem tam nějaký problém. Pokud je problém na majetku či vybavení bytu, oslovíme správce budovy, který nám zajistí konkrétní osobu, která problém vyřeší. Mají také mnoho práce, proto jsem v minulosti oslovil prosečského hodinového manžela, pana Drahoše. Byl velmi ochotný a šikovný, vše vyřešil rychle a skvěle. Zařizování jsem měl opravdu mnoho, ale to jistě ví každý, kdo si bydlení někdy zařizoval. Já jsem moc rád, že jsem tuto možnost dostal.
Samozřejmě vše není jen růžové, i já řeším nějaké problémy, co se týká bydlení. Když se však rozhlédnu kolem sebe, nemám si na co stěžovat. Bydlení mám krásné, sousedi jsou fajn a brzy bude i již zmiňovaná zahrada. Závěrem bych rád poděkoval všem svým kolegům a lidem v Proseči, kteří mě znají a dělají mi prostředí Proseče příjemnější. Není lehké se odstěhovat někam, kde nikoho neznáte, proto si velice vážím a cením toho, že je kolem sebe mám. Každý jsme nějak začínali, člověk se nesmí bát!