Můžete nám o sobě něco říci, popřípadě, jak jste se do Neratova dostala?
Pracuji v Neratově tři roky na pozici personalista a projektový manažer. Do Neratova jsem se dostala kuriózním způsobem. Tehdy jsem si myslela, že jedu překládat, jelikož jsem rodilá Polka. Vzhledem k tomu, že realizujeme polsko-české projekty, opravdu jsem se domnívala, že jedu překládat, jak jsem byla zvyklá. Nepočítala jsem s tím, že mi bude nabídnuta práce. Takže po devíti letech jsem v bývalém zaměstnání skončila. Dělala jsem vedoucí skladu a zásobování, kde jsem měla na starosti celý chod firmy od odpadového hospodářství přes ekologii. Víceméně, dostala jsem se k tomu, jak slepý k houslím. Zpočátku jsem dělala více činností v Neratově, nicméně se činnost časem určitým způsobem krystalizuje. V tuto chvíli mám na starosti personalistiku a projekty.
„Dříve pracovalo v Neratově 82 postižených lidí, v současnosti 192.“
Kromě personalistiky, jak zmiňujete, máte na starosti také projekty. Jak veškerou svou činnost zvládáte?
No, den má 24 hodin (smích). Když jsem nastoupila do Neratova, víceméně mi to nevadilo. Většina projektů totiž nebyla ve fázi, v jaké jsou nyní. Tehdy byly ve fázi přípravné, v současnosti jsou již rozjeté, některé z nich dokonce skončily a připravujeme další.
Osobně mám na starosti projekty polsko-české z evropského fondu. České projekty nemám, ty má na starosti další projektová manažerka. Podílela jsem se např. na projektu Burzy filantropie, byla to velmi zajímavá činnost.
Momentálně máme 250 zaměstnanců a projekty jsou velmi složité. Je zapotřebí hlídat veškeré termíny, vyúčtování, monitorovací období a mnoho dalších úkonů. Zpočátku mi množství činností, jak jsem již zmiňovala, nevadilo, ale nyní jsem ráda, že některé činnosti již nemám na starosti. Občas jsem si v tomto ohledu připadala, jako děvče pro všechno. (smích)
„Zaměstnáváme lidi, jak s mentálním postižením, tak s psychickým onemocněním, ale i s fyzickým.“
Jaký druh hendikepu vaši zaměstnanci mají?
Zaměstnáváme lidi, jak s mentálním postižením, tak s psychickým onemocněním, ale i s fyzickým, máme kombinace. V Neratově máme Sociální službu-chráněné bydlení, kde jsou cílovou skupinou lidé s lehkým a středně těžkým mentálním postižením a jsou zároveň i zaměstnanci. Nemohu proto tvrdit, že zaměstnáváme lidi pouze s tímto typem. Zároveň máme lidi i po autonehodách, lidi s boreliózou, lidi, kteří mají pouze status OZZ, to jsou osoby zdravotně znevýhodněné.
Jak u vás se zaměstnanci pracujete?
S nástupem nového zaměstnance je spojena běžná administrativa, co se týká nástupních dokumentů. Spolupracuji samozřejmě s vedoucími jednotlivých pracovních úseků, společně řešíme správné zvolení pracovní pozice pro dotyčného. Máme mnoho středisek, variabilita je opravdu veliká, což je vlastně i výhodou. Pokud zaměstnanec není spokojený na aktuální pozici, popř. se mu nedaří, hledáme jinou pracovní pozici. Nového zaměstnance je důležité seznámit s pracovní smlouvou, domluvit pracovní dobu. Po proškolení BOZP je vybaven pracovními pomůckami a v rámci zkušební doby se seznamuje s chodem.
V průběhu roku také realizujeme různá školení pro zaměstnance. Záleží také na typu činnosti dotyčných, podle toho volíme vhodné školení. Pro vedoucí zaměstnance máme také školení vedoucích pracovníků a navíc supervize. Jednotliví vedoucí pak mohou třeba školit i své podřízené. Koneckonců, co se týká této činnosti, máme plán školení.
„Realizujeme také kurzy první pomoci.“
Takže vzdělávání také podporujete?
Určitě. V rámci evropského projektu máme v různých intervalech školení pro naše zaměstnance, tedy lidi s mentálním postižením a lidi s tělesným postižením. Realizujeme také kurzy první pomoci. Pracujeme s lidmi s hendikepem a je důležité vědět, jak být připraven v každé situaci. Jako personalista nesmím vědět diagnózu zaměstnance, nicméně již z nástupního rozhovoru se zaměstnancem vyjde najevo, zda mají nějaké zdravotní problémy. Podle toho také vytváříme podmínky, ve kterých budou schopni pracovat a budou se cítit dobře.
Daří se vám integrovat zaměstnance na chráněný trh práce?
Určitě. Myslím si, že jsme největším zaměstnavatelem v Královéhradeckém kraji, co se zaměstnávání lidí s postižením týká. Jak jsem již zmiňovala, nastoupila jsem v roce 2016 a nárůst zaměstnanců se daří, jsme v tomto ohledu úspěšní. Daří se nám také spolupráce s Úřady práce ČR, ale také s jinými institucemi, pro představu např. Centrum pro lidi s psychickým postižením.
Mají vaši zaměstnanci možnost nějaké podpory? Respektive využíváte třeba sociální službu?
Ano, jak jsem již řekla, máme Sociální službu-chráněné bydlení. Jedná se o 24 hodinovou službu, která je registrovanou službou, je podporována krajem.
„Pomáháme našim zaměstnancům také s oddlužením.“
Jak se zaměstnanci řešíte problémy a jejich potřeby?
Jsme sociálním podnikem, podle toho se také ke svým zaměstnancům chováme. Nasloucháme, zjišťujeme, a pokud má kdokoli potřebu se svěřit, není v tom žádný problém. Každý má v rámci činnosti svého klíčového pracovníka, víme tak o jejich problémech a snažíme se jim pomoci.
Spolupracujeme s farností, která se také snaží pomoci. Do našich služeb přijíždějí lidé, kteří mají velké finanční problémy. Jsou to lidé s mentálním postižením, o to více jsou lehce manipulovatelní a tak mají opravdu mnohdy veliké problémy, jak existenční, tak finanční. Snažíme se naslouchat, vnímat a pomáhat. Naše služba chráněné bydlení dělá mnoho činností nad rámec svých povinností. Pomáhají lidem například s oddlužením.
Pracujete s nimi i nad rámec jejich pracovní doby?
Jako personalista a projektový manažer, který nemá věčně čas, jsem si vypsala takzvaně ordinační hodiny (smích), resp. konzultační. V těchto hodinách se potřebám našich zaměstnanců věnuji po jejich pracovní době. Mohou za mnou po předchozí domluvě přijít a společně řešíme potřebné záležitosti. Vždy řešíme vše individuálně, je to o přístupu, nejedná se o žádný teambuilding.
Poskytujete praxe či brigády lidem, kteří přijdou odjinud?
Ano, začali jsme i s těmito činnostmi. Stali jsme se v letošním roce projektovým partnerem organizace CIRI (Centrum investic, rozvoje a inovací), kterou zajišťuje Královéhradecký kraj. Měli jsme i praktikanty, kteří byli spokojeni. Pro tyto lidi poskytujeme, jak práci, tak i ubytování.
Jak se k vám zaměstnanci dostávají? Zajišťujete jim nějaký svoz?
Určitě. Našim lidem zajišťujeme svoz, ne však na všechna pracoviště, někam se dostanou i veřejnou dopravou. V průběhu letních prázdnin jsme nuceni dopravu pro zaměstnance Neratova a Bartošovic zajistit. V minulých letech jsem ze směru Letohrad vozila zaměstnance já, velkým 9 místným autem.
Tento rok nám pomohl Královéhradecký kraj, za což jsme moc vděční. Ráno i odpoledne autobusová linka jezdí už i přes prázdniny.
Nicméně, začali jsme spolupracovat i s místními dopravci, u kterých je spolupráce také na velmi dobré úrovni.
